39 C 235/2025-19 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit jí částku 27 484 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost Zaplo finance, s r. o. poskytla žalovanému revolvingový úvěr, a to na základě smlouvy ze dne , datum, , číslo , hodnota, . Žalovanému byl poskytnutý úvěr celkem 12 000 Kč, a to jednou platbou dne , datum, . Tato částka byla převedena na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, . Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, byl dne , datum, informován o zesplatnění úvěru a vyzván k okamžité úhradě. Pohledávka uplatněná touto žalobou je tvořena nesplacenou jistinou 12 000 Kč a smluvním úrokem 15 484 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky www.kimbi.cz, tam si žalovaný vybral parametry, tedy výši požadovaného úvěru a termín splatnosti, vyplnil registrační formulář se svými osobními údaji a tím vytvořil zákaznický účet. Seznámil se také s podmínkami uzavření smlouvy, včetně sankcí a potvrzením tohoto formuláře učinil návrh uzavření smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na telefonní číslo , tel. číslo, verifikační SMS. Zadáním tohoto kódu do formuláře tak došlo k odsouhlasení smlouvy. Co se týče posouzení schopnosti úvěr splácet, věřitel prověřil registr Solus, dále pak nebankovní i bankovní registry. Žalobkyně nemá k dispozici příslušnou dokumentaci o lustraci. Právo vymáhat pohledávku přešlo na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze , datum, .2. Ve věci byl , datum, vydán elektronický platební rozkaz, ten se ale žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud dále postupoval podle § 115a o. s. ř. a jednání ve věci nenařizoval, neboť bylo možné vycházet z předložených listinných důkazů, předtím byla ale žalobkyně upozorněna na to, že soud považuje smlouvu za neplatné právní jednání, a to s ohledem na sdělenou zápůjční úrokovou sazbu 150 % ročně.3. Skutková tvrzení žalobkyně byla ověřena z listinných důkazů. Byla předložena smlouva o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, , která měla být uzavřena distančním způsobem , datum, s tím, že klient ji podepsal pomocí univerzálního kódu v , Anonymizováno, . Podle smlouvy je poskytován žalovanému úvěr až do výše 12 000 Kč jako úvěr spotřebitelský zajištěný s pravidelnými splátkami a s možností opakovaného čerpání. Minimální měsíční splátka byla stanovena 2 079 Kč se splatností vždy k poslednímu dni v každém jednotlivém období 30 dnů. Datum prvního čerpání je uveden 27. 1. 2024. Zápůjční úroková sazba je sjednána na 150 % ročně s tím, že úrok je počítán denně, roční procentní sazba nákladů na úvěr je uvedená 311,30 %. Výpisem z banky , Anonymizováno, bylo prokazováno, že , datum, poukázala žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, částku 12 000 Kč na účet číslo , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Dopisem ze dne 7. 12. 2024 byl informován žalovaný o tom, že úvěr byl zesplatněn pro neplnění obchodních podmínek, žalovaný neuhradil ničeho z poskytnutých finančních prostředků. Následně byl žalovaný informován právní předchůdkyní žalobkyně i právním zástupcem žalobkyně o postoupení pohledávky a vyzván k zaplacení, a to , datum, . Aktivní legitimace žalobkyně byla ověřená ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , přičemž pohledávka za žalovanými je evidována pod číslem , hodnota, . Z výpisu Air bank a.s. bylo ověřeno, že účet, na který byla poukázána platba 12 000 Kč, patřil v roce 2024 žalovanému. Pokud byla žalobkyně vyzvána k předložení důkazů o tom, že byla řádně prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet, ničeho se soudu nedostalo. Další důkazy tedy prováděny nebyly.4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1813 obč. zák. se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.6. Podle § 2 odst. 3 obč. zák. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející lidské cítění.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2006 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takovéto smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěry schopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Pokud je to nezbytné, pak i z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná, soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.9. Podle § 2991 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Po předložení listinných důkazů soud posoudil nárok žalobkyně jako důvodný pouze z části, a to nikoliv ze smlouvy o úvěru, nárok byl posouzen pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení právě s odkazem na § 2991 obč. zák.10. Soud má za prokázané to, že na účet žalovaného bylo zasláno 12 000 Kč dne , datum, z bankovního účtu společnosti , Anonymizováno, . Nicméně smlouva tak, jak byla uzavřena dle tvrzení žalobkyně formou webového rozhraní, je považována za neplatné právní jednání. Kromě toho, že žalobkyně neprokázala, že to byl právě žalovaný, kdo ověřoval svoji totožnost, zásadní pro posouzení neplatnosti je ale to, že žalobkyně neposkytla žádné důkazy o tom, že by kdokoliv řešil se žalovaným či s příjemcem finančních prostředků jeho schopnost úvěr splácet. Žalobkyně, ačkoliv byla vyzvána k předložení těchto důkazů, na výzvu vůbec nereagovala a tyto údaje neposkytla. Proto je smlouva posouzena jako neplatné právní jednání, když k této neplatnosti je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nicméně i za situace, kdy by snad bylo prokázáno, že byla řádně prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet, zásadní je i ta skutečnost, že byly účtovány naprosto nepřiměřené úroky za poskytnutí finančních prostředků. Jedná se tedy o takový úrok, jehož výše naprosto vybočuje z hranic běžného obchodního styku, pokud by finanční prostředky byly poskytovány běžným poskytovatelem. Zde soud argumentuje i běžnou výší úrokové sazby u zásadně nejrizikovějších produktů, kterými jsou kreditní karty, kdy v době poskytnutí finančních prostředků tato sazba v žádném případě nepřesahovala ani sazbu 20% ročně. Vybírání takovéhoto poplatku za krátkodobou půjčku v uvedené výši uvažuje soud za naprosto nepřijatelné, nemravné a tedy takové, které mu nelze poskytnout právní ochranu.11. Proto bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný se naopak naprosto neobtěžoval se soudem hovořit a případně prokazovat, že by snad nějakou část uvedeného úvěru splatil. Úrok z prodlení byl přiznán až od data dodatečného plnění uvedeného ve výzvě k úhradě, která byla zasílána spolu s oznámením o postoupení pohledávky, ve zbytku byl i tento nárok zamítnut.12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy soud konstatoval, že lze hovořit v podstatě o obdobném poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je-li zvažováno i příslušenství pohledávky v případné kapitalizované částce.13. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.