34 C 257/2025-157 — Okresní soud Plzeň-město

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný procesní nárok na zaplacení částky 10 935 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku z titulu úvěrové smlouvy složené z jistiny ve výši 8 510 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 2 x 99 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 2 x 49 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti 10 % odkladem ve výši 490 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 510 Kč.2. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně a žalovaná chtěly dne , datum, uzavřít úvěrovou smlouvu, ve které se chtěly zavázat na straně žalobkyně poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr do výše 10 000 Kč a na straně žalované poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 330 Kč a poplatkem za expres výplatu ve výši 199 Kč za to, že úvěr bude poskytnut do 60 minut od podání žádosti o něj. Strany si ve smlouvě též sjednaly poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč, poplatek za bezpečnou splátku, a možnost posunout splatnost úvěru o 30 dnů tzv. 10 % odkladem tak, že žalovaná zaplatí nejméně částku 1 490 Kč či více. Touto platbou bez dalšího dojde k prodloužení splatnosti úvěru o 30 dnů, za což jí bude účtován poplatek ve výši 490 Kč. Strany si ve smlouvě sjednaly taktéž smluvní pokutu za prodlení s vrácením úvěru ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Žalobkyně poskytla žalované dne , datum, částku 10 000 Kč. Žalovaná požádala o expres výplatu úvěru a dne , datum, uhradila částku 1 490 Kč. Dne 21. 8. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k dobrovolné úhradě žalované pohledávky a upozornila ji, že jinak podá žalobu.3. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované a zjistila, že žalovaná má 4 jiné spotřebitelské úvěry (nepočítaje v to smlouvu o kreditní kartě z , datum, popsanou v úvěrové zprávě na č. l. 21, avšak nepotvrzené předloženými výpisy z účtu a jejíž existenci si sama žalovaná nevybavila), podle nichž jí zbývá splatit 14 splátek po 998 Kč, jedna splátka po 15 549 Kč, jakož i další splátka jiného úvěru po 15 549 Kč a jedna splátka úvěru ve výši 15 600 Kč, přičemž poslední zmíněná měla být splatná na konci února 2025 a dříve vyjmenované dvě , datum, . Dále žalobkyně z prohlášení žalované zjistila, že je zaměstnaná s příjmem cca 30 000 Kč, jiným společnostem platí splátky ve výši 2 000 Kč (což odporuje skutečnosti a žalobkyně to musela z úvěrové zprávy vědět), taktéž žalobkyně zjistila, že na majetek žalované není vedeno exekuční či insolvenční řízení, a dále lustrovala žalovanou v databázích NRKI, SOLUS, CRIBIS.4. O úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že žalovaná pracuje jako operátor výroby ve společnosti , právnická osoba, , její čistá mzda se pohybuje mezi 29 000 Kč – 43 000 Kč, nejčastěji kolem 30 000 Kč. Z výpisů z jejího účtu z doby před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, tj. od ledna do března 2025 je patrné, že žalovaná splácí u společnosti , právnická osoba, splátky zřejmě kontokorentního úvěru ve výši někdy přesahující i 20 000 Kč. Dne , datum, obdržela od , právnická osoba, , částku 19 300 Kč, z níž ve stejný den uhradila , právnická osoba, 17 460 Kč. Dne , datum, obdržela od , právnická osoba, 15 000 Kč, které téhož dne co do necelých 7 000 Kč použila k úhradě úvěru u , právnická osoba, . Dne , datum, obdržela 40 000 Kč od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , které téhož dne co do 35 000 Kč použila k úhradě úvěru u , právnická osoba, , Anonymizováno, . Dne , datum, obdržela od , právnická osoba, částku 8 000 Kč, dne , datum, obdržela od , právnická osoba, ., částku 28 000 Kč, kterou téhož dne co do 21 000 Kč použila k úhradě úvěru u , právnická osoba, . Dne , datum, obdržela od , právnická osoba, ., částku 22 000 Kč, kterou téhož dne použila co do 16 200 Kč k úhradě dluhu u , právnická osoba, . Obdobně to platí o dalších 30 000 Kč obdržených od , právnická osoba, dne , datum, , jejichž přijetí platba , právnická osoba, obráceně předchází.5. Již z tohoto náhledu je patrné, že způsob hospodaření žalované je dlouhodobě zcela neudržitelný. Lze však pokračovat a zmínit, že částkou 10 000 Kč obdrženou od žalobkyně dne , datum, žalovaná refinancovala splátku 8 000 Kč u , právnická osoba, Lze pak dodat, že hospodaření žalované pokračovalo podobným způsobem i v následujících měsících, přičemž z dalších výpisů z účtů např. za září či říjen 2025 je patrné, že žalovaná je závislá na hazardních hrách, kdy vsází u , právnická osoba, ., i částky přesahující 20 000 Kč měsíčně. Její výhry se pohybují kolem 5 000 Kč a tudíž cca 15 000 Kč měsíčně prodělává. Výpadky těchto prostředků pak sanuje spotřebitelskými úvěry, které pak, jak je vidět, často refinancuje jinými spotřebitelskými úvěry. Patří se též podotknout, že žalovaná nemá žádné jiné specifické životní náklady, bydlí u svého otce, jemuž na bydlení přispívá nahodilými částkami kolem 4 000 až 5 000 Kč měsíčně.6. Projevy vůle účastníků směřovaly k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., neboť strany se chtěly zavázat, že žalobkyně poskytne žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaná se chtěla zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně však porušila povinnost stanovenou v § 86 zák. o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudila dostatečně důkladně úvěruschopnost žalované na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro žalovanou. Je pravdou, že lustrovala databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, avšak o hospodaření žalované si nevyžádala žádné doklady, přičemž jak plyne z výše uvedeného již jen z nahlédnutí do výpisu z účtu žalované od ledna do března 2025 je více než patrné, že žalovaná spotřebitelský úvěr nebyla schopna splatit jinak, než refinancováním dluhu jiným spotřebitelským úvěrem, což dle názoru soudu ve smyslu zmíněného ustanovení nelze brát jako schopnost splatit spotřebitelský úvěr, neboť zákon v daném ustanovení předpokládá buď splácení úvěru z příjmů spotřebitele, a proto ukládá poskytovateli úvěru mimo jiné porovnat příjmy a výdaje či další údaje o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, či hodnotu jeho majetku, pokud spotřebitelský úvěr má být částečně či zcela splacen výnosem z prodeje majetku a nikoli pravidelnými splátkami nebo je-li schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru).7. Smlouva, podle níž žalobkyně žaluje je tudíž podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru neplatná a žalovaná je podle třetí věty zmíněného ustanovení povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Jelikož žalobkyně poskytla žalované 10 000 Kč a ta jí 1 490 Kč vrátila, zbývá na jistině k zaplacení částka 8 510 Kč.8. Pokud jde o určení doby přiměřené možnostem žalované, a tedy splatnosti žalované pohledávky, dle názoru soudu je určení této doby v rozsudku deklaratorní povahy, a to přinejmenším v případech, kdy doba přiměřená poměrům v době vyhlášení rozsudku již nastala. Tak je tomu v projednávané věci, neboť žalovaná mohla jistinu žalované pohledávky vrátit nejpozději v září 2025, kdy prosázela částku téměř dvojnásobnou. O rozložení přisouzené pohledávky do dvou splátek soud rozhodl postupem podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. a s přihlédnutím ke snaze žalované vyprostit se z dluhové pasti rozložil do dvou splátek z její čisté mzdy zvládnutelných bez dalšího zadlužování a za předpokladu neúčasti žalované na hazardních hrách, přičemž zároveň má soud za to, že žalobkyně coby věřitel nebude ve svém právním postavení rozložením relativně nízkého plnění do dvou měsíčních splátek nějak významně dotčena.9. Soud se neztotožnil s námitkou žalované, dle níž žalovaná neuzavřela smlouvu o žalobkyní tvrzeném obsahu. Žalovaná neunesla břemeno tvrzení o tom, jaká jiná práva a povinnosti si ve smlouvě chtěla sjednat, resp. v čem se uzavřená smlouva měla svým obsahem lišit od tvrzení žalobkyně o ní. Pro úplnost soud dodává, že písemná forma smlouvy o spotřebitelském úvěru dle jeho přesvědčení zůstává zachována i v případě nahrazení vlastnoručního podpisu zaslaným SMS kódem.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 794,74 Kč, přičemž tato částka představuje 55,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77,82 % a úspěchu žalované v rozsahu 22,18 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 935 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před