7 C 239/2020-22 — Okresní soud v Přerově

Žalobkyně učinila předmětem řízení zaplacení [částka] s přísl. a v žalobě uvedla, že se jedná o smluvní pokutu za nevrácení zařízení podle smlouvy, kterou uzavřela žalovaná se [právnická osoba] Soud má za prokázáno, že smluvní pokuta byla sjednána pouze ve všeobecných podmínkách, a to v čl.7 tak, že [právnická osoba] si vyhradila právo, že může účtovat smluvní pokutu podle ceníku. Smluvní podmínky nejsou podepsané. Uvedené ujednání je neurčité, neboť přímo v něm není stanovena výše smluvní pokuty, ale je učiněn neurčitý odkaz na ceník (aniž by byl specifikován). Už z tohoto důvodu je ujednání neplatné. Navíc je nutno poukázat na to, že ujednání o smluvní pokutě (čl.7) všeobecných podmínek, není platným ujednáním, neboť je obsaženo pouze ve smluvních podmínkách, které nejsou spotřebitelem podepsány. Podle názoru Ústavního soudu ze dne [datum] sp.zn. I ÚS 3512/11 nemůže však být ujednání o smluvní pokutě zásadně součástí obchodních podmínek, ale pouze spotřebitelské smlouvy samotné. Soud žalobu zamítl, protože ujednání o smluvní pokutě ne neplatné. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst.1 o.s.ř. s tím, že úspěšné žalované v řízení náklady nevznikly.