10 C 286/2020-20 — Okresní soud v Přerově

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení. V žalobě uvedla, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaná splnila dne [datum]. Žalované zároveň vznikla povinnost platit v souladu se zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná nedostála své zákonné poplatkové povinnosti v souladu s ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, když nezaplatila televizní poplatky za období březen 2019 – září 2019 v celkové výši [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovanou písemně k úhradě dluhu, žalovaná však do dnešního dne ničeho neuhradila. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Z provedeného dokazování soud dospěl k následujícím zjištěním. Žalovaná se přihlásila jako poplatník televizního poplatku. Žalovaná v období od března 2019 do září 2019 nehradila stanovený poplatek ve výši [částka] měsíčně řádně a včas. K úhradě dlužných poplatků byla žalovaná vyzývána opakovaně písemnými výzvami. Na základě těchto zjištění soud uzavírá, že žalovaná se stala poplatníkem televizního poplatku podle § 3 a §7 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. Podle § 6 zák. č. 348/2005 Sb. činila výše poplatku v období, které je předmětem žaloby, [částka] měsíčně. Žalovaná nehradila poplatek řádně a dluží žalobkyni částku [částka]. Soud žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně zákonných úroků z prodlení v kapitalizované výši [částka] za dobu od prvního dne prodlení do [datum] (výrok I.). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 občanského soudního řádu a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši [částka]. Soud náklady vynaložené na zastoupení advokátem nepovažuje za náklady účelně vynaložené v souladu s nálezem [název instituce] ze dne [datum] I ÚS 3344/12, dle něhož je [název instituce] organizací, která se na poli svého působení těší výsadnímu postavení a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Vzhledem k tomu, že agendu televizních poplatků sama spravuje, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. V tomto druhu sporu nelze zpravidla očekávat uplatnění takových specializovaných znalostí, které by neměli pracovníci příslušného útvaru [název instituce]. Televizní poplatky pokrývají téměř 90 % nákladů rozpočtu [název instituce], a proto lze předpokládat, že disponuje dostatečným materiálním a personálním vybavením a zabezpečením k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně zabezpečit agendu televizních poplatků včetně jejich vymáhání, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. V daném konkrétním případě nebyla odůvodněnost právní pomoci advokáta nijak prokázána a soud proto takto vynaložené náklady nepovažuje za účelně vynaložené. S ohledem na shora uvedené soud dále žalobkyni přiznal náklady řízení podle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Žalobkyni tak náleží dle § 1 odst. 2 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. paušální náhrada za 2 úkony, tj. předžalobní výzva, podání žaloby, ve výši [částka] za jeden úkon, tj. [částka] Celkem tak náleží žalobkyni náklady řízení ve výši [částka].