11 C 133/2019-64 — Okresní soud v Přerově

Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] a doplněným dne [datum] se [celé jméno manželky] domáhala rozvodu jejího manželství s [celé jméno manžela], přičemž tvrdila, že nežijí ve společné domácnosti, jíž dříve vedli v [obec], a jejich manželství je hluboce a trvale rozvráceno v důsledku citového odcizení, jež bylo zapříčiněno rozdílností názorů na trávení volného času, finanční hospodaření společné domácnosti a výchovu dcery, které vedly k ukončení manželského soužití a vedení společné domácnosti v roce 2019. Manželka považuje současný vztah s manželem, v němž se narodila nezletilá dcera [jméno], [datum narození], za pouze formální a další manželské soužití účastníků za vyloučené. [celé jméno manžela] při jednání soudu dne [datum] shodně s manželkou tvrdil, že stav rozvratu manželství účastníků je hluboký a trvá, souhlasil s jeho rozvodem a připojil se k návrhu manželky na rozvod manželství. Při provedeném dokazování bylo soudem zjištěno z oddacího listu vydaného dne [datum] Městským úřadem v Tovačově, že účastníci uzavřeli dne [datum] v [obec] manželství, které bylo zapsáno v knize manželství matričního úřadu ve svazku 1, ročník 2002, na straně 80 pod poř. [číslo]. U obou účastníků se jedná o první manželství, ve kterém se narodila dosud nezletilá dcera [jméno], [datum narození]. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 15. 6. 2020, č. j. 39 Nc 6016/2019-183, který nabyl právní moci dne [datum], bylo prokázáno, že soud schválil dohodu manželů o výchově a výživě jejich dosud nezletilé dcery, přičemž tato úprava práv a povinností platí i na dobu po rozvodu manželství. Manželé ve svých účastnických výpovědích shodně uvedli, že manželské soužití trvale ukončili ve všech oblastech nejpozději v květnu 2019, od té doby se jako manželé nestýkají. Manželé shodně uvedli, že příčinou rozvratu jejich manželství byly trvající neshody vyvolané rozdílnými názory na trávení volného času, finanční hospodaření společné domácnosti a výchovu dcery, jež vedly k jejich vzájemnému citovému odcizení. Oba manželé vyloučili možnost obnovení společného manželského soužití. Podle ust. § 755 odst. 1, odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Soud vzal za prokázané, že účastníci ukončili manželské soužití a vedení společné domácnosti nejpozději v květnu 2019. Manželé nepociťují žádnou vzájemnou citovou náklonnost a nemají zájem na obnovení manželského soužití, přičemž soud provedl úpravu poměrů jejich dosud nezletilé dcery pro dobu po rozvodu. Soud nemá pochybnosti o tom, že manželství účastníků je rozvráceno, přičemž vzhledem k délce trvání rozvratu manželství účastníků, jehož znaky se projevují v soužití manželů dlouhodobě, a postojům účastníkům k rozvodu manželství, považuje soud manželství účastníků za rozvrácené trvale, hluboce a nenapravitelně. Příčinu rozvratu manželství shledal soud v trvalých neshodách manželů vyvolaných rozdílností jejich názorů na trávení volného času, finanční hospodaření společné domácnosti a výchovu dcery, jež vedly k vzájemnému citovému odcizení manželů. Soud proto manželství rozvedl podle ust. § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Soud nepřiznal žádnému z manželů nárok na náhradu nákladů řízení podle ust. § 23 věta první zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, neboť neshledal důvod k aplikaci ust. § 23 věta druhá citovaného zákona. Soud nepřiznal státu nárok na náhradu nákladů řízení, jež tvoří odměna tlumočníka, neboť tyto náklady nelze klást k tíži účastníků.