16 C 320/2020-19 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, kterou podle žalobního tvrzení dluží žalovaný žalobci za 1 x přepravu vozidlem městské hromadné dopravy v [obec] dne [datum] bez platného jízdního dokladu, kterou žalovaný sice uznal co do důvodu i výše, přes výzvu však dosud žalobci neuhradil. 3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne [datum] byl žalovaný přistižen na lince [číslo] v označeném jízdním úseku městské hromadné dopravy v [obec], jak cestuje bez platného jízdního dokladu. Žalovaný v dohodě ze dne [datum] uznal svůj dluh co do důvodu i výše v celkové výši [částka], sestávající z dlužného jízdného ve výši 1 x [částka] a 1 x přirážky [částka] a zavázal se jej zaplatit ve lhůtě do 15 dnů. Dohodu podepsala oprávněná osoba žalobce sl. [číslo] žalovaný. 4. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval § 2053 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. o uznání dluhu a § 37 odst. 5 (Přepravní řád) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách a § 18a odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě. Požadavek na zaplacení zákonných úroků z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění 5. Poněvadž bylo zjištěno, že žalovaný dne [datum] cestoval v [obec] městskou hromadnou dopravou bez platné jízdenky, že svůj dluh ve výši [částka] uznal co do důvodu i výše a založenou právní fikci o existenci dluhu ničím nevyvrátil, byla žalovanému ve smyslu § 2053 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb. a § 18a odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb. uložena povinnost, aby zaplatil žalobci uvedenou částku spolu s požadovaným zákonným úrokem do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 6. Žalobce měl ve sporu plný úspěch, proto podle jeho výsledku je žalovaný ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. povinen v téže lhůtě zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka], která představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši [částka] a náklady na vymáhání ve výši [částka] za 2 úkony podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.