19 C 271/2020-17 — Okresní soud v Přerově

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení žalovaná cestovala dne [datum] v 13.57 hodin linkou 6 městské hromadné dopravy provozované žalobkyní. V průběhu uvedené cesty se žalovaná neprokázala platnými jízdními doklady, proto žalobkyně žádá přirážku k jízdnému ve výši [částka] za uvedenou jízdu, dále pak úrok z prodlení v zákonné sazbě od data následujícího po splatnosti pohledávky, která nastala v den uskutečnění příslušné jízdy. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celé řízení zůstal pasivní. Usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 7. 12. 2020, č. j. 19 C 271/2020-12, byla žalovaná vyzvána k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň byla žalovaná poučena, že nevyjádří-li se ve stanovené sedmidenní lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Společně s citovaným usnesením byla žalované prostřednictvím poštovních služeb doručována také žaloba a výzva k vyjádření k žalobě. Doručovatel České pošty, s. p., učinil pokus o doručení předmětné zásilky přímo žalované dne [datum], žalovaná však nebyla zastižena a proto téhož dne byla v místě trvalého pobytu žalované (neboť jiná adresa pro doručování nebyla u žalované zjištěna) zanechána výzva k vyzvednutí zásilky a zároveň byla zásilka uložena na příslušné pobočce České pošty, s. p. Žalovaná na výzvu České pošty, s. p., nereagovala a zásilku si nevyzvedla. Proto se předmětná zásilka považuje dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) za doručenou dne [datum], tj. 10. dnem od [datum], kdy byla zásilka připravena k vyzvednutí. Usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 7. 12. 2020, č. j. 19 C 271/2020-12, bylo tedy žalované doručeno dne [datum], lhůta pro vyjádření plynula do [datum] včetně. Žalovaná na výzvu soudu nijak nereagovala. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení přímo v žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Soud tedy za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl věc bez nařízení jednání. 3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] v 13.57 hodin linkou 6 provozovanou žalobkyní byla pověřeným pracovníkem žalobkyně provedena kontrola žalované, která se na vyzvání neprokázala žádným jízdním dokladem. Při kontrole byla zjištěna totožnost cestující, která byla na základě dokladu [číslo] identifikována jako [celé jméno žalované], [datum narození], bytem [adresa]. Žalovaná, jakožto cestující, na místě nezaplatila přirážku k jízdnému ve výši [částka] (dle článku 10. odst. 4 smluvních přepravních podmínek). K úhradě přirážky k jízdnému byla žalovaná vyzvána při provedené přepravní kontrole. Před podáním návrhu žalobkyně prostřednictvím zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, a to upomínkou ze dne [datum], odeslanou žalované na adresu uvedenou v zápise o provedené přepravní kontrole. 4. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 5. Podle § 2578 o. z. podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství. 6. Podle § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu, uzavřením přepravní smlouvy přistupuje cestující na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. 7. Podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 175/200 Sb. cestující platí jízdné před nástupem do vozidla a dopravce mu za zaplacené jízdné vydá jízdenku. Platí-li cestující jízdné po nástupu do vozidla, dopravce mu vydá jízdenku ve vozidle nebo zajistí, aby takto zaplacené jízdné bylo zaevidováno odbavovacím systémem. 8. Podle § 7 odst. 5 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku před nástupem do vozidla, přestože mu to dopravce umožnil, smí nastoupit do vozidla bez jízdenky, jestliže dopravce zajišťuje ve vozidle prodej jízdenek a cestující si zakoupí jízdenku po nástupu do vozidla bezodkladně. V takovémto případě cestující zaplatí jízdné s přirážkou. Výši této přirážky stanoví dopravce ve smluvních přepravních podmínkách a uvede v tarifu. 9. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 10. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. 11. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. výše přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku [částka]. 12. Podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby prokázat se platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození, adresa pro doručování a číslo osobního dokladu. 13. Podle § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku [částka]. 14. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní, jakožto dopravním podnikem, a žalovanou, jakožto cestující, byla dne [datum] uzavřena smlouva o přepravě v souladu s § 2550 o. z. Žalovaná se v daném případě přepravovala dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní bez platného jízdního dokladu, neboť se na výzvu osoby pověřené žalobkyní neprokázala platným jízdním dokladem. V důsledku uvedeného vznikla žalované povinnost zaplatit za uvedenou cestu přirážku k jízdnému ve výši [částka] stanovenou přepravními podmínky v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. i § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. 15. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná na pohledávku specifikovanou pod bodem 14 rozsudku čehokoli uhradila, případně že by tato pohledávka zanikla jiným způsobem. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaná se dle § 1968 o. z. dostala ode dne následujícího po provedení přepravní kontroly do prodlení s úhradou přirážky k jízdnému, tj. od [datum]. Žalobkyni proto vznikl od uvedeného data dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. nárok na úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka], který však žalobkyně požaduje až od [datum] do zaplacení. 16. V intencích uvedeného soud shledal žalobu důvodnou a v celém rozsahu jí vyhověl (výrok I) s tím, že žalovaná je povinna tyto nároky zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 17. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatky ve výši [částka], odměny advokáta dle § 137 odst. 2 a § 151 odst. 2 o. s. ř. za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“); návrh ve věci samé a výzva k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu) v sazbě [částka] za jeden úkon dle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu (tj. v souhrnu [částka]) a náhrady hotových výdajů za výše uvedené tři úkony právní služby v sazbě [částka] za jeden úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu (tj. v souhrnu [částka]). Dále soud dle § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal žalobkyni náhradu za 21% daň z přidané hodnoty (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty) z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů ve výši [částka], neboť zástupce žalobkyně ve smyslu § 14a odst. 1 advokátního tarifu doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Celkem soud přiznal žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] (výrok II). Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 18. Pro úplnost soud dodává, že použití ustanovení § 14b advokátního tarifu je odůvodněno tím, že řízení (jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující [částka]) bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru