7 C 38/2021-45 — Okresní soud v Přerově

Žalobce se domáhal zaplacení částky [částka] s přísl. a uvedl, že tato částka mu byla stržena dne [datum] nedůvodně jako bankovní poplatek v důsledku dotazu exekutora, ačkoli podle jeho názoru byla exekuce vedena neoprávněně a v uvedené době byla celá exekuovaná částka již zaplacena. Tím mu vznikla škoda. Soud má za prokázán následující skutkový stav: Žalovaný byl pověřen provedením exekuce usnesení Městského soudu v [obec] čj. 64EXE 3046/2017. Dne 18.11.2018 [právnická osoba] strhla z účtu vedeného na jméno žalobce č. [bankovní účet] poplatek ve výši 9,49 €, a to v souladu s platným ceníkem. Poplatek byl účtován za poskytnutí informace na základě žádosti exekutora. V době zadání dotazu žalovaným bance nebyla exekuce pravomocně ukončena. Soud posoudil nárok uplatněný žalovaný jako nárok na náhradu škody způsobený nesprávným postupem exekutora. Soud dospěl k závěru, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován. Novelou exekučního řádu zákonem č. 396/2012 Sb., který nabyl účinnosti od [datum] došlo k novelizaci § 32 zákona č. 120/2001 Sb. exekučního řádu, když podle předchozího znění tohoto ustanovení platilo, že exekutor odpovídá za škodu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Zatímco po účinnosti novely od [datum] bylo do ustanovení § 32 odst. 1 vloženo „nestanoví-li zvláštní zákon jinak“, odpovídá exekutor za škodu komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. V důvodové zprávě (bodu 19) k zákonu č. 396/2012 Sb., se uvádí, že právní úprava odpovědnosti soudního exekutora za škodu způsobenou v souvislosti s činností podle tohoto zákona se uvádí do souladu s obdobnou odpovědností notáře, která je upravena v § 57 notářského řádu. Zvláštním zákonem je třeba rozumět především zákon [číslo] Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady [číslo] Sb., o notářích a jejich činností (notářský řád) ve znění pozdějších předpisů, na něž odkazuje i odstavec 3 tohoto ustanovení. [příjmení] právní úpravou tak měla rovněž odstraněna nejednoznačnost, která se projevovala v aplikaci uvedeného ustanovení, aby bylo postaveno najisto, že odpovědnost soudního exekutora nastupuje tehdy, pokud není dána odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb. Proto soud dospěl k závěru, že podle § 32 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění účinném od 1.1.2013 ve spojení s § 3 a § 4 zákona č. 82/1998 Sb. pro odpovědnost soudního exekutora za škodu (s účinností od [datum] pro odpovědnost soudního exekutora za újmu) při výkonu činnosti soudního exekutora zahrnujících výkon státní moci na něho přenesený, tedy při výkonu činností exekuční, platí, že za tuto újmu odpovídá stát nikoli exekutor. Je tedy zřejmé, že žalovaný není ve věci náhrady škody pasivně legitimován. Soud proto žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.