9 C 42/2021-10 — Okresní soud v Přerově

Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu dne [datum] domáhala zrušení vyživovací povinnosti vůči žalovanému jako svému synovi s účinností od [datum]. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný již ukončil středoškolské studium a je zaměstnán. Podle názoru žalobkyně je tedy žalovaný schopen sám se živit. Žalovaný nesporoval tvrzení obsažená v žalobě a rovněž má za to, že vyživovací povinnost žalobkyně vůči němu již zanikla k uvedenému datu. Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že výživné pro žalovaného, který je synem žalobkyně, bylo naposledy stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 3. 12. 2009, č.j. 0 Nc 334/2009 – 26, částkou [částka] měsíčně. Žalovaný ukončil dne [datum] studium na Střední průmyslové škole v [obec]. Od [datum] je zaměstnán u [právnická osoba], s. r. o. Ve studiu dále již nehodlá pokračovat. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podmínkou existence vyživovacího poměru je objektivní neschopnost postarat se o výživu sebe sama na straně oprávněného. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že od poslední úpravy výživného rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 3. 12. 2009, č.j. 0 Nc 334/2009 – 26, došlo k zásadní změně poměrů tím, že žalovaný dne [datum] složením maturitní zkoušky ukončil řádně své středoškolské studium a nyní je již zaměstnán. Soud má tedy za to, že žalovaný nejdříve od června 2021 nabyl schopnosti sám se vyživovat. Vyživovací povinnost žalobkyně k žalovanému proto byla soudem zrušena v souladu s žalobním návrhem k datu [datum]. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142odst. 1 o. s. ř., za situace, kdy žalobkyně měla ve věci úspěch a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Této náhrady nákladů řízení se ovšem žalobkyně vzdala a proto žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož je řízení ve věci vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, osvobozeno od soudních poplatků, soud nerozhodoval o přenesení poplatkové povinnosti na účastníka, který nebyl ve věci úspěšný, podle ustanovení § 2 odst. 3 cit. zákona.