10 C 2/2022-44 — Okresní soud v Přerově

Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne [datum] rámcovou smlouvu o poskytování platebních služeb na dobu neurčitou, na základě níž se žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést účet č. [bankovní účet]. Na základě smlouvy o vydání karty uzavřené dne [datum] byla žalovanému vydána platební karta [označení věci] [označení věci] [označení věci] [označení věci] [měna] [číslo] s týdenním limitem [částka]. Žalovaný od [datum] do [datum] se naúčtováním poplatku za pojištění platební karty [označení věci] dne [datum] dostal do záporného zůstatku ve výši [částka]. Podle čl. VII odst. 3 obchodních podmínek, čl. IX. odst. 9 je majitel účtu povinen neoprávněný debetní zůstatek na účtu vyrovnat minimálně do výše minimálního zůstatku na účtu ve výši [částka]. Dlužná částka se navýšila o poplatku dle ceníku banky, které byla dle čl. IXIV. odst. 1 obchodních podmínek banka oprávněna strhávat z účtu žalovaného, snížila se o částku [částka] ze dne [datum] a navyšovala se o úroky z prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne [datum]. Takto žalobkyně eviduje dluh ve výši [částka] a dále požaduje smluvní úroky z prodlení od [datum] dle čl. 6 nabídky účtů a sazebníku úroků ve výši 0,12 % denně z dlužné částky a dle čl. IX odst. 9 obchodních podmínek. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru, dle něhož žalobkyně uzavřela dne [datum] s žalovaným rámcovou smlouvu o poskytování platebních služeb, na základě níž se zavázala zřídit a vést pro žalovaného účet č. [bankovní účet] Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky k rámcové smlouvě o poskytování platebních služeb. Podle čl. IX. odst. 9 podmínek pokud dojde ke vzniku neoprávněného debetního zůstatku na účtu, je majitel účtu povinen bezodkladně debetní zůstatek vyrovnat. Po celou dobu trvání je neoprávněný debetní zůstatek zatížen smluvním úrokem z prodlení dle sazebníku banky. Podle čl. XIV. odst. 1 obchodních podmínek je banka oprávněna účtovat smluvní pokuty a sankční platby dle ceníku vydaného bankou, včetně úroků. Žalobkyně dále uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o vydání platební karty [označení věci] [označení věci] [označení věci] [označení věci] [měna] s týdenním limitem [částka], součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro vydávání a používání vlastních platebních karet. Smlouvou bylo sjednáno pojištění k platební kartě pro případ krádeže a ztráty karty [označení věci] [označení věci] [označení věci]. Podle čl. VII. odst. 3 obchodních podmínek pro vydávání karet a používání vlastních platebních karet majitel účtu odpovídá za všechny transakce provedené platebními kartami k jeho účtu od okamžiku jejich převzetí držitelem platební karty a odpovídá bance za způsobenou škodu nesprávným použitím platební karty, pokud dále není uvedeno jinak. Držitel karty je oprávněn provádět platební kartou transakce pouze v rámci stanoveného limitu, maximálně do výše disponibilního zůstatku (minimálního zůstatku) účtu a je povinen průběžně sledovat a kontrolovat částky transakcí provedené prostřednictvím platební karty a zabránit přečerpání disponibilního zůstatku účtu. Z přehledu pohybu na účtu vyplývá, že žalovaný dne [datum] vložil na účet částku [částka] a ke dni [datum] činil záporný zůstatek na účtu [částka]. Výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky [částka]. Podle odst. 6 Nabídky účtů a sazebníku úroků pro fyzické osoby činí smluvní úrok z prodlení 0,12 % denně z dlužné částky. Podle ustanovení odst. 1 § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než [částka] a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše [částka]. Podle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však [částka]. Podle odst. 4 u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené [název instituce] [název instituce] [název instituce] pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žaloba byla co do jistiny podána důvodně, když bylo prokázáno, že žalobkyně zřídila pro žalovaného účet č. [bankovní účet] a na základě smlouvy mu byla vydána karta [označení věci] [označení věci] [označení věci] [označení věci] [měna]. Žalovaný kartu přečerpal do neoprávněného debetního zůstatku, přičemž dluží žalobkyni částku [částka]. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalovanou částku již uhradil, soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky [částka]. Pokud se jedná o smluvní úrok z prodlení ve výši 0,12 % denně z dlužné částky, tak tento soud s ohledem na ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru nepřiznal jako zcela nedůvodný a neplatný a v této části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši [částka] s tím, že sazba mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení podle § 14b odst. 1 činí v daném případě [částka], když žalobkyně podává návrhy opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru, předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující [částka] a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění), ve výši mimosmluvní odměny 3 x [částka], tj. náleží jí odměna celkem ve výši [částka]. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po [částka] k těmto 3 úkonům právní služby, tedy celkem [částka]. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Náklady řízení činí celkem [částka] Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil podle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 2 o.s.ř.