20 C 103/2021-78 — Okresní soud v Přerově

1. Manžel se návrhem doručeným soudu dne [datum] domáhal rozvodu manželství účastníků s odůvodněním, že mezi manžely propukaly hádky ohledně chodu domácnosti a zhoršovaly se vzájemné vztahy, až se manžel v prosinci roku 2020 ze společné domácnosti odstěhoval. Manželství považuje za rozvrácené, je jen formálním svazkem, manželé žijí odděleně a nejsou v kontaktu. 2. Manželka se k návrhu manžela vyjádřila, že s návrhem na rozvod manželství nesouhlasí. Uvedla, že podle ní není rozvrat manželství. Ona byla manželovi oporou a u toho studovala vysokou školu, ale manžel jí studium znemožňoval. Připustila hádky mezi manžely a zhoršující se podmínky společného soužití. Uvedla také, že se manžel v prosinci 2020 z bytu odstěhoval a od té doby spolu manželé nekomunikují. Ona se snažila a neví, co by ještě měla udělat. Vyjádřila obavu, že žádostí o rozvod chce manžel ukončit její legální pobyt v České republice. Dále se vyjádřila, že pokud jsou nějaké příčiny rozvratu manželství, tak jsou na straně manžela. Dále uvedla, že k manželovi stále chová city, na rozvratu se ona sama nijak nepodílela a chce manželovi pomoci dostat se do uspokojivého zdravotního stavu. Povinnosti k manželovi nijak neporušovala, ale on ji odstřihnul od okolního světa. Dále popsala, že se k ní manžel nechoval pěkně už dříve a ona na něj dokonce podala trestní oznámení, také v poslední době se manželka znovu obrátila na policii ve věci chování manžela. 3. Manžel je státním občanem České republiky a manželka je státní občankou Ruské federace, manželství bylo uzavřeno před orgány České republiky. Soud se s ohledem na státní příslušnost manželky k cizímu státu zabýval svou mezinárodní příslušností a s ohledem na § 27 odst. 2 vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 95/1983 Sb., o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, dospěl k závěru, že je mezinárodně příslušný k projednání věci. Dále dospěl k závěru, že právním řádem použitelným v této věci je český právní řád podle § 26 odst. 2 téže vyhlášky č. 95/1983 Sb. 4. Soud k důkazu vyslechl oba manžele a provedl listinné důkazy. 5. Z výslechu manžela soud zjistil, že ze společné domácnosti se odstěhoval [datum] z důvodu přetrvávajících neshod s manželkou, nemohli spolu vydržet. Za příčinu rozvratu manželství manžel považuje rozdílnost povah a zájmů obou manželů a různé názory na rodinný život, pracovní život, trávení volného času a koníčky. Vyloučil možnost usmíření. 6. Z výslechu manželky soud zjistil, že ze začátku ji manžel podporoval ve studiu, ale v době koronaviru jí řekl, že už studovat nemůže, že ukončení studia je podmínkou udržení vztahu. Nedovolil jí účastnit se výuky přes počítač, pokud například neměla vyžehlené prádlo. Příčinou hádek bylo, že najednou trávili všechen čas v jednom bytě. Hádali se i před koronavirem, ale pak se ty hádky zvětšily. 7. Z oddacího listu účastníků vyhotoveného před úřadem Městyse [obec] dne [datum] bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum], rodné příjmení manželky je [příjmení]. 8. Z výpisu z Centrální evidence obyvatel k osobě manžela bylo zjištěno, že z manželství se nenarodilo žádné dítě. 9. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne [datum] bylo zjištěno, že manželka se obrátila na Policii ČR a popsala seznámení a soužití s manželem s tím, že jí manžel znemožňuje studium, zabavuje jí věci, ponižuje ji. Z listiny není patrné, zda a jak byla věc dále řešena. 10. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne [datum] bylo zjištěno, že manželka se obrátila na Policii ČR a uvedla, že jí manžel zabavil [příjmení] kartu a znemožnil přístup do komunikační mobilní aplikace. Z listiny není patrné, zda a jak byla věc dále řešena. 11. Soud neprovedl důkaz výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] navržený manželem k prokázání příčin rozvratu manželství ani výslechem svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] navržený manželkou k prokázání příčin rozvratu manželství, neboť považoval skutkový stav za dostatečně zjištěný a výslech za nadbytečný a nehospodárný. 12. Z provedeného dokazování i z žalobních tvrzení a vyjádření manželů soud dospěl k závěru, že byla prokázána existence rozvratu manželství. Rozvratem manželství je třeba rozumět stav, při kterém manželství zcela zjevně neplní svou funkci, která je v § 655 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vyjádřena tak, že hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Přestože účelem manželství nemusí být ve všech případech založení rodiny a výchova dětí, je jím jistě vzájemná podpora a pomoc mezi manžely. Vzájemnou podporou a pomocí jsou si manželé povinni ve smyslu § 687 o. z., podle kterého jsou si manželé povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství a vytvářet zdravé rodinné prostředí. V posuzovaném případě je mimo jakékoliv pochybnosti, že manželé se v manželství nepodporují a nepomáhají si. To je patrné už jen z toho, že společně od prosince 2020 nesdílí domácnost, ale žijí zcela odděleně a nijak spolu nekomunikují. Je také nepochybně zjištěno, že manželé se už před ukončením společného soužití hádali a manželka řešila chování manžela na policii. Soud proto nemá nejmenších pochyb o existenci rozvratu manželství, který považuje za hluboký, trvalý a nenapravitelný, neboť manžel obnovení společného soužití vyloučil, manželé společně více než rok nekomunikují a manželka se i v poslední době obracela na policii v důvodu chování manžela. Zjištěný rozvrat manželství je důvodem pro rozvod manželství podle § 755 odst. 1 o. z. 13. Dále se soud ve smyslu § 756 o. z. zabýval příčinami rozvratu manželství. Z vyjádření manželů je patrné, že každý vidí příčiny rozvratu manželství především na straně druhého manžela. Soud však dospěl k závěru, že nepochybnou příčinou rozvratu manželství jsou odlišné povahy manželů, jejich odlišný náhled na vedení života a uspořádání manželských záležitostí. Každý z manželů má naprosto odlišné představy o tom, jakým způsobem má být vedena domácnost, jak trávit volný čas, kolik času se má věnovat domácím pracím a kolik studiu a co má prioritu. Zatímco manželka se chtěla věnovat studiu, manžel vyžadoval především péči o domácnost, manželé se nepodporovali ve svých zájmech a vznikaly mezi nimi hlučné hádky, které vedly až odstěhování manžela a k tomu, že se manželka obracela na policii. Soud nemůže dovodit, že by vina na rozvratu manželství spočívala výlučně na jednom z manželů právě pro zjevně odlišné názory na svět a život, které mohou částečně pramenit také z odlišných prostředí, ze kterých každý z manželů pochází. Tyto závěry vyplývají již ze samotných vyjádření manželů. Manžel například uvedl, že ho manželka zneužila, aby se dostala z Ruska na západ a zajistila si bezstarostný život, dále že se manželka rozhodla pro další studium, aby mohla zdůvodnit, proč nepracuje a nepřispívá k chodu rodiny, zatímco chod rodiny finančně i fakticky obstarával manžel. Manželka proti tomu uvedla, že studiem chtěla zlepšit svou erudici a manžel ji v tom zpočátku podporoval, ale v době koronaviru jí začal vyčítat nepodstatné věci jako špatné žehlení nebo že oběd není přesně v poledne a zakazoval jí studium, bral jí věci; dále manželka projevila obavu, že manžel chce rozvodem ukončit její pobyt v České republice. Soud nepovažoval za nezbytné k těmto okolnostem vyslýchat svědky, neboť by ze všech okolností je zřejmé, že příčinou rozvratu manželství jsou odlišné povahy manželů a jejich odlišný náhled na vedení života a uspořádání manželských záležitostí. 14. Dále se soud zabýval tím, zda není dána nějaká překážka rozvodu manželství podle § 755 odst. 2 o. z. S ohledem na to, že manželé nemají společné nezletilé děti, zabýval se soud existencí překážky rozvodu manželství podle písm. b) uvedeného ustanovení spočívající v tom, že by rozvod manželství byl v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. S ohledem na nesouhlas manželky s rozvodem manželství soud manželku vyzval doplnění rozhodných skutečností a k výzvě soudu manželka uvedla, že k manželovi stále chová city, na rozvratu se ona sama nijak nepodílela a ve prospěch zachování manželství svědčí její touha pomoci manželovi dostat se do uspokojivého zdravotního stavu. Povinnosti k manželovi nijak neporušovala, ale on ji odstřihnul od okolního světa. Uvedené skutečnosti soud nepovažuje za dostatečné pro učinění závěru, že manželství nelze rozvést. Nebyly totiž tvrzeny ani zjištěny skutečnosti, které by svědčily o tom, že manželce by rozvodem hrozila zvlášť závažná újma (například existenční nouze; zároveň nutno uvést, že samotný fakt, že manželka je