20 C 171/2021-31 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně proti žalované domáhala vyloučení věcí z exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], a to konkrétně movitých věcí sepsaných při soupisu movitých věcí ze dne [datum], jak jsou uvedeny ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že se jedná o její věci, které si pořídila za své prostředky nebo už je měla v době, než se vůbec seznámila se svým přítelem, proti kterému je exekuce vedena. Žalobkyně doložila listinné důkazy k prokázání svých tvrzení. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v podání ze [datum] tak, že s vyloučením věcí nesouhlasí a nárok žalobkyně neuznává. Žalovaná uvedla, že předložené důkazy nepovažuje za dostatečné, neboť se nejedná o listiny dostatečně prokazující nabytí vlastnictví k předmětným věcem. 3. Soud věc projednal a rozhodl při jednání konaném [datum] za účasti žalobkyně a bez účasti žalované, která se z nařízeného jednání omluvila. Soud u jednání k důkazu provedl listinné důkazy a vyslechl žalobkyni a z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění. 4. Z výpisů z účtu, komunikace žalobkyně s prodávajícími, z čestného prohlášení o darování sušičky [příjmení], z účtenek k ponornému čerpadlu, excentrické brusce, úhlové brusce a elektrické pile a z kupních smluv k běžeckému pásu, kuchyňské lince včetně myčky [příjmení], k automobilu včetně disků [příjmení] a k rohové sedací soupravě soud zjistil, že tyto movité věci si pořídila žalobkyně, přičemž tento závěr také odpovídá zjištěním provedeným z důkazu výslechem žalobkyně. 5. Ze spisu soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] sp. zn. 203 Ex 29834/18 bylo zjištěno, že exekuce je vedena ve prospěch oprávněné [příjmení] [právnická osoba] (tj. žalovaná v této věci) proti povinnému [jméno] [příjmení], bytem [adresa] j. 29 EXE 878/2018-12. Z uvědomění exekutora o provedení soupisu, z přílohy protokolu o soupisu ze dne [datum] a z protokolu o soupisu ze dne [datum] zjištěno, že dne [datum] byl proveden soupis movitých věcí na adrese trvalého pobytu žalobkyně [ulice a číslo] v [obec]. Při soupisu byly sepsány movité věci uvedené pod položkami [číslo]) až 32), mezi kterými jsou i položky, jejichž vyškrtnutí se nyní žalobkyně domáhá. Z návrhu na vyškrtnutí ze soupisu ve znění doplnění a z usnesení soudního exekutora ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně se u soudního exekutora domáhala vyškrtnutí sepsaných movitých věcí vyjma položky [číslo]), která je podle žalobkyně skutečně ve vlastnictví povinného. K návrhu žalobkyně přiložila listinné důkazy, které byly také přílohou žaloby. Soudní exekutor návrhu vyhověl, pokud jde o položky [číslo]), 10), 12), 23) a 32) a ve zbylém rozsahu návrh zamítl. 6. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že povinný [jméno] [příjmení] byl přítelem žalobkyně a nastěhoval se k ní asi v prosinci roku 2018. Neměli společné finance, protože povinný nepracoval a neustále řešil svůj zdravotní stav. Živila ho žalobkyně a s ohledem na to, že nebyl zaměstnán, nevěděla ani o jeho exekucích. Povinný si k žalobkyni nenahlásil trvalý pobyt, měl ho na úřadě v [obec], protože žalobkyně v tomto byla opatrná a zatím ho dost dobře neznala. Měla za to, že ji to případně ochrání před možnými exekucemi povinného, protože už podobnou situaci jednou zažila s bývalým manželem. Většinu věcí si žalobkyně pořídila už dávno a nejsou k nim doklady, některé věci i zdědila po otci, například svářečku. Většinu věcí tvoří nářadí, které žalobkyně pořizovala proto, že bydlí v rodinném domě a nářadí používá k opravám domu, s nářadím pracuje sama. Dále se žalobkyně vyjadřovala k některým konkrétním věcem tak, že rohovou sedačku koupila sama z půjčky od sestry, v době koupě sedačky povinný vydělával pouze 8 000 Kč měsíčně a za tu částku by si sedačku koupit nemohl. Běžecký pás koupila žalobkyně od sousedky za 4 000 Kč v době, kdy povinného vyhodila ze společné domácnosti z důvodu nevěry. [příjmení] komodu pořídila kdysi dávno, ještě když byla vdaná. Dále žalobkyně uvedla, že mikrovlnnou troubu pořídil povinný, koupil jí to jako dárek a ona nevěděla, z jakých je to prostředků, proto na vyloučení mikrovlnné trouby z exekuce dále netrvá. Podobně vysavač Leifheit pořizoval povinný pro žalobkyni, ale ani na vyloučení vysavače dále netrvá. Tato prohlášení ohledně mikrovlnné trouby a vysavače soud posoudil jako částečné zpětvzetí žaloby (viz dále). 7. Na základě provedených důkazů soud dospěl ke skutkovému stavu, že soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení] vede exekuční rozhodnutí proti povinnému [jméno] [příjmení], bytem [adresa]. Dne [datum] byl v domě žalobkyně proveden soupis movitých věcí pod položkami [číslo]) až 32), z nichž některé již byly ze soupisu vyškrtnuty a žalobkyně se nyní domáhá vyloučení věcí uvedených ve výroku II. tohoto rozsudku. Bylo prokázáno, že tyto věci uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku jsou ve vlastnictví žalobkyně. 8. K závěru o skutkovém stavu soud uvádí, že při posuzování věci soud vyšel z provedených důkazů, z obecné lidské zkušenosti i z okolností případu. Z toho všeho soud dovodil, že verze představená žalobkyní týkající se vlastnického práva k dotčeným věcem je věrohodná a neměl důvod jí neuvěřit. Žalobkyně k některým věcem pojatým do soupisu movitých věcí v exekučním řízení předložila doklady (čestné prohlášení, účtenky, kupní smlouvy, výpisy z účtů a komunikace s prodávajícími), z nichž je patrné pořízení uvedených věcí žalobkyní, a navíc žalobkyně přesvědčivě popsala, jak u ní povinný bydlel a k čemu sama měla předmětné věci (nářadí – k údržbě domu žalobkyně). Z okolností případu je pak zjevné, že soupis movitých věcí byl proveden v místě bydliště žalobkyně (bez ohledu na to, že v některých podáních žalobkyně i v rozhodnutích soudního exekutora je uvedena špatná adresa [ulice a číslo] či 76, což však žalobkyně u soudního jednání označila za chybu v psaní), kde povinný evidovaný pobyt neměl, tedy i tato okolnost svědčí ve prospěch žalobkyně, která tvrdí, že nejde o věci ve vlastnictví povinného. Současně pak žalobkyně sama už v návrhu na vyškrtnutí věcí ze soupisu připustila, že jedna položka je skutečně ve vlastnictví žalovaného a u soudního jednání pak uvedla, že dvě položky jí žalovaný daroval, ale přesto na jejich vyloučení z exekuce netrvá. S ohledem na tyto okolnosti i na běžnou lidskou zkušenost, podle které člověk zpravidla neskladuje doklady od všech svých věcí a nemá tedy vždy možnost listinami nepochybně prokázat své vlastnické právo, soud považoval tvrzení žalobkyně za věrohodná, neboť jsou vnitřně soudržná, uvěřitelná a odpovídají běžnému uspořádání věcí. 9. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Předně soud posoudil vyjádření žalobkyně týkající se položek [číslo]) mikrovlnná trouba Switch a [číslo]) [příjmení] vysavač Leifheit Regulus, na jejichž vyloučení žalobkyně již netrvá, jako částečné zpětvzetí žaloby, proto soud výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl o částečném zastavení řízení v rozsahu těchto dvou položek ve smyslu § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dále soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky § 267 odst. 1 o. s. ř. na vyloučení zbývajících položek z exekuce, neboť vlastnické právo k nim svědčí žalobkyni a nikoli povinnému, a jde tedy o majetek, který nelze postihnout v exekuci vedené proti povinnému. Již shora soud uvedl, že žalobkyně dostatečně prokázala své vlastnické právo ke všem položkám, neboť doložila doklady či věrohodně popsala, jakým způsobem si věci opatřila, a proto soud neměl důvod žalobkyni neuvěřit. Z těchto důvodů soud žalobě ve zbývajícím rozsahu výrokem II. tohoto rozsudku vyhověl. 10. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů žádnému z účastníků, neboť přestože měla žalobkyně převážný úspěch ve věci, u jednání uvedla, žádné náklady nepožaduje, což soud s ohledem na všechny okolnosti posoudil jako výslovné vzdání se práva na náhradu nákladů řízení.