9 C 51/2022-32 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s následujícím odůvodněním. [právnická osoba], jako banka uzavřela dne [datum] se žalovaným jako úvěrovaným spotřebitelem smlouvu o úvěru, na základě níž mu poskytla úvěr ve výši 35 000 Kč, přičemž žalovaným byla vyčerpána téhož dne celá částka. Mezi smluvními stranami byl sjednán úrok ve výši 17,40 % ročně a poplatky za správu úvěru. Žalovaný neplatil úvěr řádně a dne [datum] proto žalobkyně úvěr předčasně zesplatnila, neboť žalovaný byl v prodlení se dvěma splátkami. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], přičemž postoupení bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne [datum]. Za dobu od postoupení nezaplatil žalovaný na dlužnou pohledávku ničeho. Žalobkyně proto požaduje dlužnou jistinu úvěru ve výši 25 223, 99 Kč, k níž jsou připsány i dlužné úroky ve výši 149,40 Kč, úrok ve výši 17,40 % z částky 149,40 Kč od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 17,40 % z částky 25 074,99 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 25 223,99 Kč od 2. 11. [číslo]. Žalovaný ani před odeslání předžalobní výzvy doposud ničeho nezaplatil. 2. Soud v projednávané věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, za situace, kdy rozhodné skutečnosti jsou zřejmé z obsahu spisu a předložené listinné důkazy prokazují všechna relevantní skutková zjištění. 3. Soud předně upozorňuje na skutečnost, že při písemném vyhotovení rozsudku neměl k dispozici přístup k úložišti aplikace [příjmení] k listinám, s nimiž se soud seznámil při vyhlášení rozsudku a není povinností soudce čekat dalších několik dní (či měsíců?), až bude úložiště zpřístupněno. S ohledem na organizace práci soudce (příprava rozvrhu práce, školení a navazující další rozhodovací činnost soudce), není další časový prostor zpracovat písemné vyhotovení později či dokonce po lhůtě k vypravení. Soud se s listinami seznámil, a proto v rámci skutkového stavu vychází ze stavu, který je soudu znám. Ze smlouvy o úvěru a všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že [právnická osoba], jako banka uzavřela dne [datum] se žalovaným jako úvěrovaným spotřebitelem smlouvu o úvěru, na základě níž mu poskytla úvěr ve výši 35 000 Kč, přičemž žalovaným byla vyčerpána téhož dne celá částka. Mezi smluvními stranami byl sjednán úrok ve výši 17,40 % ročně a poplatky za správu úvěru. Žalovaný neplatil úvěr řádně a dne [datum] proto žalobkyně úvěr předčasně zesplatnila, neboť žalovaný byl v prodlení se dvěma splátkami. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], přičemž postoupení bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne [datum]. Za dobu od postoupení nezaplatil žalovaný na dlužnou pohledávku ničeho. Soud má za prokázané i z dalších listin, že banka posoudila úvěruschopnost žalovaného a současně že žalovaný dluží na jistině úvěru částku 25 223,99 Kč (včetně přirostlého úroku ve výši 149,40 Kč), úrok ve výši 17,40 % z částky 149,40 Kč od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 17,40 % z částky 25 074,99 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 25 223,99 Kč od 2. 11. [číslo]. Žalovaný ani před odeslání předžalobní výzvy doposud ničeho nezaplatil. Žalovaný během řízení netvrdil a ani neprokázal, že by žalovaný nárok zanikl splněním či jiným způsobem. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. V projednávané věci má soud za to, že žaloba je důvodná. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť nabyla pohledávku jako věřitelka na základě smlouvy o postoupení pohledávek. [příjmení] jako úvěrující poskytla žalovanému úvěr, přičemž žalovaný je podle okolností případu spotřebitelem. U posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupovala banka v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními a při posuzování bonity dlužníka učinila všechny nezbytné kroky, které v těchto případech lze rozumně očekávat. [příjmení] posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru podle podepsaného dotazníku o posouzení bonity žalovaného, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů a z dosavadní historie žalovaného zprostředkované výpisem z bankovního účtu. [příjmení] si pro účely úvěrové smlouvy a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (zde žalovaného) vyžádala od spotřebitele následující dokumenty a posoudila schopnost žalované jako spotřebitele splácet podle dalšího šetření, a to výpisem z insolvenčního rejstříku (pro zjištění, zda proti spotřebiteli není nebo v minulosti nebylo vedeno insolvenční řízení), výpisem z centrální evidence exekucí (po zjištění, zda vůči spotřebiteli není vedena exekuce a v případě že ano, kolik exekucí a v jaké výši) a výpisem z databáze neplatných dokladů. 7. Mezi bankou a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, která má všechny podstatné náležitosti stanovené v ustanovení § 2395 o. z. [příjmení] se jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky až do výše 35 000 Kč s tím, že žalovanému byly takto poskytnuty peněžní prostředky v uvedené výši. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, vznikl žalobkyni i nárok na zaplacení jak dlužné jistiny, tak úroku, poplatků pojištění úvěru. Žalovaný doposud dluží žalobkyni jistinu úvěru a další nároky uplatněné žalobkyní. Poněvadž tyto žalovaná doposud neuhradila, soud přiznal žalobkyni jí požadované plnění. Nároky z poplatků na vymáhání nepřesahují ve smyslu § 122 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. 8. Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství, které požadovala v žalobě. Úrok z prodlení z dlužné částky jistiny úvěru byl žalobkyni přiznán ve smyslu § 1970 o. z., přičemž výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ze žalobních tvrzení nevyplývá, že by si účastnice ujednaly výši úroku z prodlení odlišnou od shora cit. nařízení vlády. 9. Soud stanovil lhůtu pro zaplacení nároku žalobkyně v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) za situace, kdy žalovaná netvrdila žádné skutečnosti, které by vedly soud ke stanovení delší lhůty splatnosti či splátkového kalendáře a uvedené skutečnosti nevyplývají ani z obsahu spisu. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 867 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 010 Kč a Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši 25 223,99 Kč s tím, že sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 5 činí v daném případě 2 140 Kč. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby a předžalobní výzva) ve výši mimosmluvní odměny 3 x 2 140 Kč, t.j. náleží mu odměna celkem ve výši 6 420 Kč. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po 300 Kč ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem 900 Kč. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 1 537 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí 9 867 Kč.