7 C 220/2023-18 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 65 933,20 Kč s příslušenstvím a uvedla, že se jedná o část nesplaceného úvěru, který byl žalované poskytnut na základě smlouvy uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) dne [datum]. Na základě této smlouvy žalovaná čerpala konečnou částku 65 933,20 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena. 2. Ze zprávy [příjmení] [příjmení] soud zjistil, že žalovaná je majitelku účtu č. [bankovní účet], účet byl založen [datum], dispoziční oprávnění k datu [datum] nelze sdělit, neboť účet v uvedeném období nebyl veden, v rámci sjednocení kódu platebního styku došlo ke změně kódu platebního styku na [číslo] (z [číslo]), kontinuita je zachována, jedná se o týž účet. 3. Z listiny označené jako„ smlouva o revolvingovém úvěru“ s datem [datum] soud zjistil, že listina není podepsána žádným z účastníků smlouvy. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a jejího dodatku včetně seznamu a listiny označené jako„ loan application info“ má soud za prokázáno, pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena. 5. Soud nemá za prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaná učinila jakékoli úkony směřující k uzavření smlouvy. Smlouva není podepsána ani jedním z účastníků a pokud žalobkyně uváděla, že žalovaná učinila všechny úkony k uzavření smlouvy prostřednictvím webových stránek, zůstalo toto pouze v rovině tvrzení. K tomu, že byla žalovaná jakkoli identifikována a že vůbec kdokoli (natož žalovaná) učinil v aplikaci jakékoli jednání směřující k uzavření konkrétní smlouvy, žalobkyně neprokázala. 6. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně poskytl žalované jakékoli finanční prostředky. Tvrdila pouze, že žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 65 933,20 Kč, a to z bankovního účtu původní věřitelky pod variabilním symbolem [číslo]. Celkovou výši nároku žalobkyně odvodnila tak, že se jedná o částku po zohlednění případných dílčích plateb žalované. Neuvedla žádná tvrzení k tomu, v jakých částkách a v jakém období žalovaná finanční prostředky čerpala, příp. splácela. Žalobkyně navrhla, aby pro případ, že soud neuzná nárok z titulu smlouvy, posoudil uplatněný nárok jako bezdůvodné obohacení. Neuvedla opět žádná konkrétní tvrzení o tom, jaká částka byla žalovanou čerpána kdy. Navrhla pouze, aby soud učinil dotaz na banku, kdo byl majitelem a disponentem k účtu č. [bankovní účet] k datu uzavření smlouvy, tj. [datum]. 7. V řízení vyšlo najevo, že k tvrzenému dni uzavření smlouvy tj. [datum] uvedený účet nebyl založen, byl založen až v roce 2019. 8. Žalobkyně se k jednání nedostavila a zbavila se tak možnosti, aby jí soud mohl poskytnout poučení o nutnosti doplnění tvrzení a důkazů podle § 18a odst.1 a 3 o.s.ř., které soud poskytuje u jednání. 9. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani důkazní břemeno ohledně uzavření smlouvy ani ohledně poskytnutí finančních prostředků žalované. Soud proto nemohl posoudit uplatněný nárok ani jako bezdůvodné obohacení a žalobu proto zamítl. 10. Nad rámec je pak dále nutno uvést, že žalobkyně neunesla ani břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst.1 o.s.ř. s tím, že zcela úspěšné žalované v řízení náklady nevznikly.