9 C 122/2022-30 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně jako banka uzavřela dne [datum] se žalovanou jako úvěrovaným spotřebitelem smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovanou byla vyčerpána téhož dne celá částka. Mezi smluvními stranami byl sjednán úrok ve výši 16,90 % ročně a dohodnuta měsíční splátka ve výši 5 % z čerpaného úvěrového rámce, vždy 17. den v měsíci, nejméně však ve výši 2 500 Kč. Žalovaná neplatila úvěr řádně a dne [datum] proto žalobkyně úvěr předčasně zesplatnila, neboť žalovaná byla v prodlení s více jak dvěma splátkami. Dlužný nárok žalobkyně se skládá z dlužné jistiny ve výši 38 647,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 929,80 Kč, tj. ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny za dobu od [datum] do [datum], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 958,12 Kč, t.j. z dlužné jistiny od [datum] do [datum]. Dále žalobkyně požaduje zaplacení úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 9 250 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z částky 9 250 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Soud v projednávané věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, za situace, kdy rozhodné skutečnosti jsou zřejmé z obsahu spisu a předložené listinné důkazy prokazují všechna relevantní skutková zjištění. 3. Ze smlouvy o úvěru a všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že žalobkyně jako banka uzavřela dne [datum] se žalovanou jako úvěrovaným spotřebitelem smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Ze žádosti o poskytnutí úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalované (viz souhrn procesu sjednávání). Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovanou byla tato výše vyčerpána. Mezi smluvními stranami byl sjednán úrok ve výši 16,90 % ročně a dohodnuta měsíční splátka ve výši 5 % z čerpaného úvěrového rámce, vždy 17. den v měsíci, nejméně však ve výši 2 500 Kč. Dále ve smyslu čl. 7 bod 1 písm. a) byla sjednána možnost předčasně zesplatnit úvěru v případě prodlení dlužníka s více jak dvěma splátkami. Z přehledu plateb plyne, že žalovaná neplatila úvěr řádně a žalobkyně proto dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu úvěru a v případě, že tak neučiní do [datum], bude úvěr zesplatněn. Jelikož uvedeného dne žalobkyně úvěr zesplatnila, neboť žalovaná byla v prodlení se dvěma splátkami, dluží žalovaná jistinu ve výši 38 647,67 Kč a tomu náležející příslušenství (úrok a úrok z prodlení). Dopisem ze dne [datum] vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovanou k zaplacení nároku žalobkyně, přičemž tento dopis byl odeslán na poslední známou adresu. Žalovaná během řízení netvrdil a ani neprokázal, že by žalovaný nárok zanikl splněním či jiným způsobem. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. V projednávané věci má soud za to, že žaloba je důvodná. Žalobkyně je bankou a žalovaná je podle okolností případu spotřebitelkou. U posouzení úvěruschopnosti žalované postupovala žalobkyně v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními a při posuzování bonity dlužníka učinila všechny nezbytné kroky, které v těchto případech lze rozumně očekávat. Žalobkyně posoudila schopnost žalované jako spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru podle podepsaného dotazníku o posouzení bonity žalované, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů a z dosavadní historie žalovaného zprostředkované výpisem z bankovního účtu. Žalobkyně si pro účely úvěrové smlouvy a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (zde žalované) vyžádala od spotřebitele následující dokumenty a posoudila schopnost žalované jako spotřebitele splácet podle dalšího šetření, a to výpisem z insolvenčního rejstříku (pro zjištění, zda proti spotřebiteli není nebo v minulosti nebylo vedeno insolvenční řízení), výpisem z centrální evidence exekucí (po zjištění, zda vůči spotřebiteli není vedena exekuce a v případě že ano, kolik exekucí a v jaké výši) a výpisem z databáze neplatných dokladů. 7. Mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o úvěru, která má všechny podstatné náležitosti stanovené v ustanovení § 2395 o. z. Žalobkyně se jako úvěrující zavázala poskytnout žalované jako úvěrované peněžní prostředky až do výše 50 000 Kč s tím, že žalované byly takto poskytnuty peněžní prostředky v uvedené výši. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu, vznikl žalobkyni i nárok na zaplacení jak dlužné jistiny, tak úroku, poplatků pojištění úvěru. Žalovaná doposud dluží žalobkyni jistinu úvěru a další nároky uplatněné žalobkyní. Poněvadž tyto žalovaná doposud neuhradila, soud přiznal žalobkyni jí požadované plnění. Nároky z poplatků na vymáhání nepřesahují ve smyslu § 122 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. 8. Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství, které požadovala v žalobě. Úrok z prodlení z dlužné částky jistiny úvěru byl žalobkyni přiznán ve smyslu § 1970 o. z., přičemž výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ze žalobních tvrzení nevyplývá, že by si účastnice ujednaly výši úroku z prodlení odlišnou od shora cit. nařízení vlády. 9. Soud stanovil lhůtu pro zaplacení nároku žalobkyně v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) za situace, kdy žalovaná netvrdila žádné skutečnosti, které by vedly soud ke stanovení delší lhůty splatnosti či splátkového kalendáře a uvedené skutečnosti nevyplývají ani z obsahu spisu. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 450 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 546 Kč a při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši 38 647,67 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny podle shora cit. ustanovení tak v daném případě činí 500 Kč. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil do podání návrhu 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby a předžalobní výzva) ve výši mimosmluvní odměny 3 x 500 Kč, t.j. náleží mu odměna celkem ve výši 1 500 Kč. Uvedená částka nepřesahuje ve smyslu § 14b odst. 4 cit. vyhlášky výši tarifní hodnoty. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po 300 Kč ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem 900 Kč. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 504 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí 4 450 Kč.