9 C 136/2023-20 — Okresní soud v Přerově

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení celkem částky 3 050 Kč s odůvodněním, že žalovaná použila opakovaně vozu MHD žalobkyně (dále jen„ dopravní podnik“) bez platné jízdenky, aniž by doposud zaplatila žalobkyni jak dlužné jízdné za každou jízdu ve výši 25 Kč, tak přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Stalo se tak dne [datum] při kontrole v 10:15 hodin a dne [datum] při kontrole v 13:38 hodin. Žalovaná ke dni podání žaloby ničeho nezaplatila. Soud v projednávané věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, za situace, kdy rozhodné skutečnosti jsou zřejmé z obsahu spisu a předložené listinné důkazy prokazují všechna relevantní skutková zjištění. Zápisy o provedené přepravní kontrole má soud za prokázané, že se žalovaná [datum] při kontrole v 10:15 hodin a dne [datum] při kontrole v 13:38 hodin neprokázala platným cestovním dokladem. Proto bylo žalované v souladu s tehdy platnými smluvními přepravními podmínkami žalobkyně ve spojení s ceníkem jízdného žalobkyně uloženo zaplatit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou jízdu podle čl. IX. podmínek a jízdné ve výši 25 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila a ani neprokázala, že by celkovou dlužnou částku 3 050 Kč žalobkyni uhradila. Žalovaná tím, že se pověřenému pracovníkovi dopravního podniku neprokázala platnou jízdenkou, nesplnila povinnost uloženou jí v ustanovení § 18a odst. 1 písm. c), odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů, a dopravnímu podniku vzniklo oprávnění požadovat po žalované jízdné a přirážku, jejíž výše je stanovena tehdy platnými smluvními přepravními podmínkami dopravního podniku a ceníkem jízdného dopravního podniku. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná porušila v několika případech přepravní řád, neboť se při kontrole neprokázala platným jízdním dokladem. K povinnostem cestujícího patří prokázat se platným jízdním dokladem, jinak zaplatit jízdné a smluvními podmínkami stanovenou přirážku. Žalovaná přesto cestovala vozem dopravního podniku bez platné jízdenky. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou jízdu a rovněž jízdné ve výši 25 Kč ve dvou případech, tedy celkem 3 050 Kč. Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství, které požadovala v žalobě. Úrok z prodlení z dlužné částky byl žalobkyni přiznán ve smyslu § 1970 o. z., přičemž výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ze žalobních tvrzení nevyplývá, že by si účastníce ujednaly výši úroku z prodlení odlišnou od shora cit. nařízení vlády. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř. za situace, kdy úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Součástí nákladů je rovněž ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhrada účastníka nezastoupeného advokátem ve výši 2 x 100 Kč za dva úkony (písemné podání – žaloba a výzva před podáním žaloby) určená podle § 2 odst. 1 a § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89aa exekučního řádu, neboť žalobkyně nebyla v řízení zastoupena zástupcem z řad advokátů a nedoložila výši hotových výdajů. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí 600 Kč.