9 C 141/2023-26 — Okresní soud v Přerově

Žalobkyně se domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit celkem částku 1 280 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně poskytovala žalovanému služby třetích stran na základě smluv o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo]. Žalovaný zároveň jako kupující uzavřel se žalobkyní jako prodávající opakovaně kupní smlouvu, a to na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací a byl rovněž seznámen se Všeobecnými obchodními podmínkami. Na základě této kupní smlouvy se zavázal žalovaný zaplatit ve splátkách zbývající kupní cenu za koncové zařízení specifikované ve smlouvě (dále jen„ zařízení“). Pokud by byl žalovaný v prodlení, byť s jedinou splátkou, nastává splatnost celého dluhu. Žalovaný ovšem neplatil řádně splátky, a proto žalobkyně dluh předčasně zesplatnila a vyúčtovala zbývající část kupní ceny za koncová zařízení. Žalovanému vyúčtovala žalobkyně část kupní podle vyúčtování [číslo] splatnému dne [datum] za splátku zařízení [bankovní účet] ve výši 340 Kč a splátku zařízení [bankovní účet] ve výši 320 Kč. Rovněž mu vyúčtovala část kupní podle vyúčtování [číslo] splatnému dne [datum] za splátku zařízení [bankovní účet] ve výši 340 Kč a splátku zařízení [bankovní účet] ve výši 320 Kč. Soud v projednávané věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, za situace, kdy rozhodné skutečnosti jsou zřejmé z obsahu spisu a předložené listinné důkazy prokazují všechna relevantní skutková zjištění. Z listin předložených žalobcem vyplývá, že žalobkyně uzavřela se žalovaným několik smlouv o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] jejich součástí je rovněž ujednání o kupní smlouvě Žalovaný jako kupující uzavřel se žalobkyní jako prodávající kupní smlouvu, a to na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací a byl seznámen se Všeobecnými obchodními podmínkami. Na základě této kupní smlouvy se zavázal žalovaný zaplatit ve splátkách zbývající kupní cenu za koncová zařízení uvedená v těchto smlouvách. Žalovaný ovšem nehradil řádně splátky, a proto žalobkyně dluh předčasně zesplatnila a vyúčtovala část kupní podle vyúčtování [číslo] splatnému dne [datum] za splátku zařízení [bankovní účet] ve výši 340 Kč a splátku zařízení [bankovní účet] ve výši 320 Kč. Rovněž mu vyúčtovala část kupní podle vyúčtování [číslo] splatnému dne [datum] za splátku zařízení [bankovní účet] ve výši 340 Kč a splátku zařízení [bankovní účet] ve výši 320 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by k zániku nároku žalobkyně došlo jiným způsobem než plněním. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění před novelou provedenou zákone č. 460/2016 Sb. (dále jen„ o. z.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že si účastníci ujednali ve smyslu § 2079 o. z. několik kupních smluv, jejichž předmětem byl závazek žalobkyně dodat žalovanému jako kupující movitou věc (mobilní telefon a další movité věci) s tím, že se žalovaný zavázal zaplatit zbývající kupní cenu ve splátkách, a to pod ztrátou výhody splátek. Tento závazek žalobkyně splnila, předala žalovanému předmět koupě. Jelikož žalovaný na kupní ceně hradil pouze zčásti a dostal se do prodlení, vznikl mu dluh na kupní ceně v celkové výši 1 280 Kč. Soud žalobě vyhověl i v tomto rozsahu. Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství, které požadovala v žalobě. Úrok z prodlení z dlužné částky byl žalobkyni přiznán ve smyslu § 1970 o. z., přičemž výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ze žalobních tvrzení nevyplývá, že by si účastníci ujednali výši úroku z prodlení odlišnou od shora cit. nařízení vlády. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř. za situace, kdy úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši 1 280 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny podle shora cit. ustanovení tak v daném případě činí 200 Kč. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil do podání návrhu 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby a předžalobní výzva) ve výši mimosmluvní odměny 3 x 200 Kč, t.j. náleží mu odměna celkem ve výši 600 Kč. Uvedená částka nepřesahuje ve smyslu § 14b odst. 4 cit. vyhlášky výši tarifní hodnoty. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po 100 Kč ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem 300 Kč. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí 1 489 Kč.