9 C 216/2023-19 — Okresní soud v Přerově

Žalobkyně se domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit celkem částku 3 225 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná je vlastnicí osobního motorového vozidla s obsahem válců motoru nad 1 850 cm3 s [registrační značka] (dále též„ předmětné vozidlo“), přičemž k vozidlu nebylo v období od [datum] do [datum] (dále též„ rozhodné období“) sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaná i přes výzvu žalobkyně doposud dlužnou částku zákonného příspěvku ve výši 2 925 Kč (denní sazba ve výši 65 Kč x počet dní 45 v rozhodném období) s poplatkem za mimosoudní vymáhání ve výši 300 Kč. Žalovaná doposud i přes předžalobní výzvu ničeho nezaplatila. Soud v projednávané věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, za situace, kdy rozhodné skutečnosti jsou zřejmé z obsahu spisu a předložené listinné důkazy prokazují všechna relevantní skutková zjištění. Žalobkyní tvrzené skutečnosti ohledně zaplacení zákonného příspěvku nepojištěných ve výši 2 925 Kč byly prokázány výzvou k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných ze dne [datum] včetně doručenky, a upomínky, přičemž z uvedených listin vyplývá, že žalovaná, ač byla v rozhodném období evidována jako vlastnice předmětného vozidla, neměla ve zmiňovaném období sjednánu smlouvu o povinném pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a byla žalobkyní vyzván shora cit. výzvou k povinnosti zaplatit žalobkyni z tohoto titulu zákonný příspěvek ve výši 2 925 Kč (denní sazba ve výši 65 Kč x počet dní v rozhodném období, tj. 45 dní). Pokud se týká nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč, ty soud považuje za odůvodněné, neboť jde o vnitřní administrativní náklady vynaložené na vyhotovení a doručení upomínky žalované. Ta v řízení netvrdila a ani neprokázala, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatila či že by k zániku závazku vůči žalobkyni došlo jiným způsobem než splněním. Soud věc právně posoudil podle § § 4 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů, podle jehož odstavce 1 vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odst. 3 cit. ustanovení výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odst. 4 cit. ustanovení osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalovaná je osobou pasivně legitimovanou, neboť podle záznamu z registru řidičů je evidována jako provozovatelka vozidla. Toto tvrzení žalovaná nesporovala a zůstala po celou dobu řízení procesně pasivní. V projednávané věci se jedná o rozhodné období od [datum] do [datum] s tím, že žalobkyně včas dne [datum], tedy ve lhůtě jednoho roku ode vzniku povinnosti zaplatit příspěvek podle § 4 odst. 6 cit. zákona, vyzvala žalovanou k zaplacení příspěvku. Žalovaná nezaplatila příspěvek za 45 dní, což podle denní sazby určené v § 2 odst. 1 písm. h) vyhláškou č. Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. činí 65 Kč za den. Žalobkyni dále i náleží náklady spojené s vymáháním ve výši 300 Kč, jejichž výše je určena § 2a cit. vyhlášky. Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství, které požadovala v žalobě. Úrok z prodlení z dlužné částky byl žalobkyni přiznán ve smyslu § 1970 o. z., přičemž výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ze žalobních tvrzení nevyplývá, že by si účastníce ujednaly výši úroku z prodlení odlišnou od shora cit. nařízení vlády. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř. za situace, kdy úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši 3 225 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny podle shora cit. ustanovení tak v daném případě činí 200 Kč. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil do podání návrhu 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby a předžalobní výzva) ve výši mimosmluvní odměny 3 x 200 Kč, t.j. náleží mu odměna celkem ve výši 600 Kč. Uvedená částka nepřesahuje ve smyslu § 14b odst. 4 cit. vyhlášky výši tarifní hodnoty. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po 100 Kč ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem 300 Kč. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí 1 489 Kč.