9 C 32/2023-23 — Okresní soud v Přerově

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s následujícím odůvodněním. [právnická osoba] (dále též„ původní věřitel“) na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené [datum] dodávala žalované elektřinu na adresu odběrného místa [ulice a číslo], [obec], a to i za období od [datum] do [datum] s tím, že žalované byl vyúčtován doplatek za odebranou elektřinu ve výši 4 553,04 Kč splatný dne [datum]. Žalovaná na tuto částku nezaplatila doposud ničeho, přičemž pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Původní věřitel na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené se žalovanou dne [datum] dodával žalované elektřinu na adresu odběrného místa [ulice a číslo], [obec], a to i za období od [datum] do [datum] s tím, že žalované byl vyúčtován doplatek za odebranou elektřinu ve výši 1 332,13 Kč splatný dne [datum]. Žalovaná na tuto částku nezaplatila doposud ničeho, přičemž pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná i přes písemnou výzvu žalobkyně doručenou před podáním žaloby však přesto doposud dlužnou částku neuhradila. Soud v projednávané věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, za situace, kdy rozhodné skutečnosti jsou zřejmé z obsahu spisu a předložené listinné důkazy prokazují všechna relevantní skutková zjištění. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. [právnická osoba] (dále též„ původní věřitel“) na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené se žalovanou dne [datum] dodávala žalované elektřinu na adresu odběrného místa [ulice a číslo], [obec], a to i za období od [datum] do [datum] s tím, že žalované byl vyúčtován doplatek za odebranou elektřinu ve výši 4 553,04 Kč splatný dne [datum]. Tatáž společnost jako dodavatel na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené se žalovanou dne [datum] dodávala žalované elektřinu na adresu odběrného místa [ulice a číslo], [obec], a to i za období od [datum] do [datum] s tím, že žalované byl vyúčtován doplatek za odebranou elektřinu ve výši 1 332,13 Kč splatný dne [datum]. Žalovaná na oba dluhy nezaplatila doposud ničeho, přičemž pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná v řízení neprokázala své tvrzení, že dlužnou částku zaplatila, a že tak došlo k zániku závazku splněním. Podle § 50 odst. 1 věty první zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů, smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, neboť byly platně postoupeny na žalobkyně z původního věřitele obě shora zmiňované pohledávky z původního věřitele. Nárok žalobkyně na peněžní plnění z titulu smlouvy o dodávkách elektřiny se opírá o kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej elektřiny. Smlouva se řídí ustanoveními § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dále zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Podle § 2079 násl. o. z. vyplývá, že z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. Nárok na smluvní pokutu se opírá o § 2048 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Soud proto žalobě co do částky 5 885,17 Kč, která představuje součet pohledávek ze shora uvedených kupních smluv, vyhověl. Co se týče příslušenství pohledávky, úrok z prodlení z dlužné částky byl žalobkyni přiznán ve smyslu § 1970 o. z., přičemž výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ze žalobních tvrzení nevyplývá, že by si účastníce ujednaly výši úroku z prodlení odlišnou od shora cit. nařízení vlády. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř. za situace, kdy úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši 5 885,17 Kč s tím, že sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 4 činí v daném případě 1 500 Kč. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání - žaloby) ve výši mimosmluvní odměny 2x 1 500 Kč, a jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) ve výši mimosmluvní odměny 750 Kč, t.j. náleží mu odměna celkem ve výši 3.750 Kč. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po 300 Kč ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem 900 Kč. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 977 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí 6 027 Kč.