9 C 56/2023-22 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s následujícím odůvodněním. Žalobkyně jako dodavatel poslední instance dodávala žalovanému na odběrné místo [ulice a číslo], [obec], elektřinu, a to i za období od [datum] do [datum]. Žalovanému byl vyúčtován doplatek za odebranou elektřinu za shora uvedené rozhodné období ve výši 4 851,74 Kč splatný dne [datum]. Žalovaný na tento dluhu doposud ničeho nezaplatil, a to i přes odeslanou předžalobní výzvu. 2. Soud v projednávané věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, za situace, kdy rozhodné skutečnosti jsou zřejmé z obsahu spisu a předložené listinné důkazy prokazují všechna relevantní skutková zjištění. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně jako dodavatel poslední instance dodávala žalovanému na odběrné místo [ulice a číslo], [obec], elektřinu, a to i za období od [datum] do [datum]. Žalovanému byl vyúčtován doplatek za odebranou elektřinu za shora uvedené rozhodné období ve výši 4 851,74 Kč splatný dne [datum]. Žalovaný na tento dluhu doposud ničeho nezaplatil, a to i přes odeslanou předžalobní výzvu. Žalovaný v řízení neprokázal svá tvrzení, že dlužnou částku zaplatil, a že tak došlo k zániku závazku splněním. 4. Podle § 12a odst. 2 písm. b) zákona 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů, dodavatel poslední instance je povinen dodávat elektřinu nebo plyn zákazníkovi, jehož dodavatel pozbyl oprávnění nebo možnost dodávat elektřinu nebo plyn. 5. Podle Dle § 12b odst. 2 energetického zákona zákazník a provozovatel distribuční soustavy jsou povinni hradit dodavateli poslední instance platbu za dodanou elektřinu nebo plyn, včetně záloh na dodávku elektřiny nebo plynu stanovených dodavatelem poslední instance, a dodržovat ostatní podmínky dodávky elektřiny nebo plynu stanovené dodavatelem poslední instance. Četnost zálohové platby pro zákazníka v postavení spotřebitele je měsíční a splatnost zálohové platby činí nejméně 14 kalendářních dní. 6. Podle § 12c odst. 1 energetického zákona povinnosti dodavatele poslední instance vznikají dnem, kdy operátor trhu oznámí dodavateli poslední instance registrační číslo odběrného místa nebo výrobny zákazníka podle § 12a odst. 2 nebo výrobce podle § 12a odst. 3 nebo místa určeného pro krytí ztrát provozovatele distribuční soustavy. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že žalobkyně dodávala elektřinu žalovanému na základě výše uvedených zákonných ustanovení po tom, co původní dodavatel žalovaného pozbyl oprávnění plyn dodávat. Za toto rozhodné období vystavila žalobkyně žalovanému vyúčtování, přičemž o změně dodavatele elektřiny byl žalovaný informován dopisem s informacemi o cenách a podmínkách dodávek. Žalovaným nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by k úhradě odebrané elektřiny plynu došlo. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu. 8. Co se týče příslušenství pohledávky, úrok z prodlení z dlužné částky byl žalobkyni přiznán ve smyslu § 1970 o. z., přičemž výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ze žalobních tvrzení nevyplývá, že by si účastníce ujednaly výši úroku z prodlení odlišnou od shora cit. nařízení vlády. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř. za situace, kdy úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši 4 840 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny podle shora cit. ustanovení tak v daném případě činí 200 Kč. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil do podání návrhu 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby a předžalobní výzva) ve výši mimosmluvní odměny 3 x 200 Kč, t.j. náleží mu odměna celkem ve výši 600 Kč. Uvedená částka nepřesahuje ve smyslu § 14b odst. 4 cit. vyhlášky výši tarifní hodnoty. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po 100 Kč ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem 300 Kč. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí 1 489 Kč.