10 C 338/2023-20 — Okresní soud v Přerově

Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s odůvodněním, že žalobce je provozovatelem veřejné drážní a silniční dopravy. Žalovaný byl dne [datum] přepravován bez platné jízdenky, neboť se neprokázal platným jízdním dokladem. Tato skutečnost byla zjištěna kontrolní osobou pověřenou žalobkyní, která se žalovaným sepsala zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] ([číslo]). Podle čl. 4, bod 10 a přílohy smluvních přepravních podmínek činí přirážka za přepravu bez platné jízdenky [částka] za jednotlivý případ. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalovaný dne [datum] cestoval dopravním prostředkem žalobce, byl kontrolován a při kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. Proto bylo žalovanému v souladu s platnými smluvními přepravními podmínkami dopravního podniku ve spojení s tarifem dopravy uloženo, zaplatit přirážku k jízdnému ve výši [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky písemnou výzvou. Ze smluvních přepravních podmínek žalobce soud zjistil, že výše přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu se stanovuje na [částka] za každý jednotlivý případ. Žalovaný v řízení netvrdil úhradu dlužné částky. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný tím, že se pověřenému pracovníkovi dopravního podniku neprokázal platnou jízdenkou, nesplnil povinnost uloženou mu v ustanovení § 18a odst. 1 písm. c), odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů, a dopravnímu podniku vzniklo oprávnění požadovat po žalovaném jízdné a přirážku ve výši [částka] za každý jednotlivý případ. Soud proto vyhověl žalobě v plném rozsahu. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř. za situace, kdy úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši [částka] s tím, že sazba mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení podle § 14b odst. 1 činí v daném případě [částka], když žalobkyně podává návrhy opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru, předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující [částka] a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva), ve výši mimosmluvní odměny 3 x [částka], tj. odměna [částka]. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po [částka] k těmto 3 úkonům právní služby, tedy celkem [částka]. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Náklady řízení činí celkem [částka] Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil podle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 2 o.s.ř.