7 C 256/2024-40 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že se jedná o nárok ze dvou smluv o úvěru. Tvrdila, že její právní předchůdkyně BNP PARIBAS PERSONL FINANCE SA s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, s úvěrovým rámcem , částka, (dále jen "smlouva o úvěru 1"). Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému částku celkem , částka, . Žalovaný se zavázala vrátit půjčenou částku ve splátkách ve výši 5 % čerpané částky, nejméně , částka, , úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % ročně. Žalovaný neplnil své závazky včas a banka proto od smlouvy odstoupila. Žalobkyně uplatnila nárok na dlužnou jistinu , částka, , pojistné ve výši , částka, , poplatky , částka, , smluvní pokutu , částka, a kapitalizované smluvní úroky.2. Dále uvedla, že její právní předchůdkyně , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, s úvěrovým rámcem , částka, (dále jen "smlouva o úvěru 2"). Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému částku celkem , částka, . Žalovaný se zavázala vrátit půjčenou částku ve splátkách ve výši 5 % čerpané částky, nejméně , částka, , úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % ročně. Žalovaný neplnil své závazky včas a banka proto od smlouvy odstoupila. Žalobkyně uplatnila nárok na dlužnou jistinu , částka, , pojistné ve výši , částka, , poplatky , částka, , smluvní pokutu , částka, a kapitalizované smluvní úroky. Obě pohledávky za žalovaným byly žalobkyni postoupeny.3. V průběhu řízení doplnila žalobkyně svá tvrzení tak, pokud se týká prověření schopnosti splácet úvěr, jsou všechny údaje uvedeny ve formuláři žádosti o úvěr, tj. že žadatel je svobodný, nemá vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, příjmy činí , částka, , náklady domácnosti , částka, . Oba úvěry byly poskytnuty na základě stejné žádosti.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.5. Z smluv o úvěru ze dne , datum, (ve spojení s výpisy z účtu a úvodním dopisem) má soud za prokázáno, že došlo k uzavření dvou smluv o revolvingovém úvěru. Obsahem smlouvy o úvěru 1 byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem , částka, a závazek žalovaného splatit úvěr včetně sjednaných úroků ve splátkách ve výši 5 % z čerpané jistiny, minimálně , částka, . Obsahem smlouvy o úvěru 2 byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem , částka, a závazek žalovaného splatit úvěr včetně sjednaných úroků ve splátkách ve výši 5 % z čerpané jistiny, minimálně , částka, .6. Z výpisů z úvěrových účtů ke každé ze smluv má soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému prostřednictvím průběžného čerpání od , datum, do , datum, částku , částka, v souvislosti se smlouvou o úvěru 1, žalovaný zaplatil celkem , částka, . Dále v období od , datum, do , datum, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na základě postupných čerpání částku , částka, v souvislosti se smlouvou o úvěru 2, žalovaný zaplatil celkem , částka, .7. Z žádosti/ smlouvy má soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla při uzavírání smluv k dispozici následující údaje: žalovaný byl svobodný, bydlel u rodičů, neměl vyživovací povinnost, příjmy činily , částka, , náklady domácnosti , částka, .8. Ze smluv o postoupení pohledávek a její přílohy má soud za prokázáno, že obě pohledávky za žalovaným byly žalobkyni postoupeny.9. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle rozhodnutí Soudního dvora C 679-18 vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl ( v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.15. Soud dospěl k závěru, že smlouvy uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně jsou neplatné.16. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).17. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.18. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnos