7 C 191/2025-45 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že se jedná o nárok ze dvou smluv o úvěru. Žalovaný uzavřel s , právnická osoba, . dne , datum, smlouvu o úvěru (dále jen „smlouva 1“), na základě které poskytla úvěrující žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to na úvěrový účet č., č. účtu, . Žalobkyně uplatňuje z této smlouvy nárok na nevrácenou jistinu ve výši , částka, s připsaným úrokem ve výši , částka, , úrok z prodlení ve výši , částka, a poplatky , částka, , celkem , částka, s přísl.2. Dále žalovaný uzavřel s , právnická osoba, . dne , datum, smlouvu o úvěru (dále jen „smlouva 2“), na základě které poskytla úvěrující žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to na úvěrový účet č., č. účtu, . Žalobkyně uplatňuje z této smlouvy nárok na nevrácenou jistinu ve výši , částka, s připsaným úrokem ve výši , částka, , úrok z prodlení ve výši , částka, a poplatky , částka, , celkem , částka, s přísl.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Ze smlouvy 1 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek , právnická osoba, . poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a závazek žalovaného splatit úvěr s úrokem ve výši 9,99 % ročně a sjednané poplatky.5. Ze smlouvy 2 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek , právnická osoba, . poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a závazek žalovaného splatit úvěr s úrokem ve výši 16,99 % ročně a sjednané poplatky.6. Z výpisu z úvěrového účtu ke smlouvě 1 soud zjistil, že žalovanému byla dne , datum, poskytnuta částka , částka, a žalovaný zaplatil celkem , částka, .7. Z výpisu z úvěrového účtu ke smlouvě 2 soud zjistil, že žalovanému byla dne , datum, poskytnuta částka , částka, a žalovaný zaplatil celkem , částka, .8. Z dokumentu „posouzení úvěruschopnosti klienta k , datum, “ má soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici následující údaje: příjmy , částka, , výdaje , částka, , avšak do svých úvah zahrnula částku , částka, na základě statistických údajů o životních nákladech a normativních nákladech na bydlení, splátky žalovaný neuvedl, právní předchůdkyně žalobkyně však zjistila splátky v celkové výši , částka, , přičemž splátka ve výši , částka, byla tímto úvěrem konsolidována. Splátka nového úvěru činila , částka, , splátkové zatížení činilo , částka, . Nebyly uvedeny žádné údaje o způsobu a nákladech na bydlení, počtu vyživovacích povinností.9. Z dokumentu „posouzení úvěruschopnosti klienta k , datum, “ má soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici následující údaje: příjmy , částka, , výdaje , částka, , avšak do svých úvah zahrnula částku , částka, na základě statistických údajů o životních nákladech a normativních nákladech na bydlení, splátky žalovaný neuvedl, právní předchůdkyně žalobkyně však zjistila splátky v celkové výši , částka, , přičemž splátka ve výši , částka, byla tímto úvěrem konsolidována. Splátka nového úvěru činila , částka, , splátkové zatížení činilo , částka, . Nebyly uvedeny žádné údaje o způsobu a nákladech na bydlení, počtu vyživovacích povinností.10. Z výpisu z účtu žalovaného soud nezjistil obvyklé opakující se platby spojené s živobytím, např na bydlení, příp. opakující se platby na pojištění, spoření apod. Výše deklarovaných příjmů okolo , částka, je výpisem potvrzena.11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy soud zjistil, že pohledávky za žalovaným byly žalobkyni postoupeny.12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k , datum, , resp. k , datum, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k , datum, , resp. k , datum, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k , datum, , resp. k , datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Soud dospěl k závěru, že smlouvy uzavřené dne , datum, a dne , datum, právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jsou neplatné.17. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).18. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.19. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na str