7 C 222/2025-38 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení , částka, s přísl. a uvedla, že se jedná se o nároky ze dvou smluv o úvěru. Jednak se jedná o nevrácenou část úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o úvěru uzavřené s , právnická osoba, ze dne , datum, ve výši , částka, . Dále se jedná o nevrácenou část úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o úvěru uzavřené s , právnická osoba, ze dne , datum, ve výši , částka, . Pohledávky byly žalobkyni postoupeny.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný uzavřel s , právnická osoba, smlouvu, podle které se původní věřitelka zavázala poskytnou žalovanému úvěr formou zápůjčky v hotovosti ve výši , částka, . Žalovaný peníze převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku , částka, , což představovalo jistinu , částka, , úrok , částka, , odměnu za rozšířenou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, a pojištění ve výši , částka, . RPSN činila 86,92 %, úroková sazba 60,80 % ročně, splátky byly sjednány ve výši , částka, měsíčně (24 splátek). Rozšířenou doplňkovou služnou komfortního splácení se rozumí poskytnutí a splácení úvěru v hotovostní formě s využitím sužeb obchodního zástupce a službou flexibilního splácení se rozumí garance celkové ceny, splátkové prázdniny a garance neuplatnění pro případ úmrtí.4. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázáno, že žalovaný za celou dobu zaplatil , částka, . Žalovaný ani netvrdil, že by zaplatil vyšší částku.5. Z karty klienta soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla při posouzení úvěruschopnosti k dispozici následující údaje: žalovaný bydlel v nájmu, neměl žádnou vyživovací povinnost, byl zaměstnaný s výdělkem celkem , částka, , výdaje činily , částka, , splátky půjček , částka, , příjem byl ověřen z výplatních pásek dohody o pracovní činnosti.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.7. Ze smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný uzavřel s , právnická osoba, smlouvu, podle které se původní věřitelka zavázala poskytnou žalovanému úvěr formou zápůjčky v hotovosti ve výši , částka, . Žalovaný peníze převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku , částka, , což představovalo jistinu , částka, , úrok , částka, , odměnu za rozšířenou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, . RPSN činila 113 %, úroková sazba 76 % ročně, splátky byly sjednány ve výši , částka, měsíčně (24 splátek). Rozšířenou doplňkovou služnou komfortního splácení se rozumí poskytnutí a splácení úvěru v hotovostní formě s využitím sužeb obchodního zástupce a službou flexibilního splácení se rozumí garance celkové ceny, splátkové prázdniny a garance neuplatnění pro případ úmrtí.8. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázáno, že žalovaný za celou dobu zaplatil , částka, . Žalovaný ani netvrdil, že by zaplatil vyšší částku.9. Z karty klienta soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla při posouzení úvěruschopnosti k dispozici následující údaje: žalovaný bydlel v nájmu, neměl žádnou vyživovací povinnost, byl zaměstnaný s výdělkem celkem , částka, , výdaje činily , částka, , splátky půjček , částka, , příjem byl ověřen z výplatních pásek dohody o pracovní činnosti.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.11. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.12. Podle ustanovení § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.13. Podle § 6 odst.2 o.z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.14. Podle § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.15. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.16. Podle § 580 odst.1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Soud má za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o zápůjčce. Vzhledem k obsahu smluv a výslovný odkaz na ustanovení § 2390 oz. ve smlouvě je nutno uzavřít, že byly naplněny pojmové znaky nikoli smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Jednalo se o poskytnutí a reálné předání finanční částky věřitelkou a závazek dlužníka zaplatit tuto částku společně se souhrnným poplatkem, který byl dále vnitřně strukturován na jednotlivé položky. Pojmové znaky zápůjčky, tj. přenechání určitého množství peněžních prostředků k volnému nakládání a závazek dlužníka v určité době věc vrátit, včetně naplnění reálného charakteru zápůjčky (faktické předání peněz), jsou dány.19. Soud má za prokázáno, že právní předchůdkyně splnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr v obou případech, když měla vycházela z příjmu přes , částka, , výdajů , částka, , půjček , částka, při absenci vyživovací povinnosti.20. Soud dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je absolutně neplatné dle ustanovení § 588 o.z., neboť ujednaná výše úroku 6,80 % resp. 76 % ročně se zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR, která se váže k již neúčinné právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz).21. Podle rozhodnutí NS ČR ze dne 31.7.2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu § 218 odst. 1 tr. zákoníku o přečinu lichvy.22. Tedy již samotná výše úroku přesahující 40 % ročně je tak zjevně v rozporu s dobrými mravy, a tak zjevně přesahuje obvyklou úrokovou sazbu, že není ani nutno ji srovnávat s údaji databáze České národní banky ARAD. Obecně je za obvyklou míru úroku u úvěru poskytovaných nebankovními institucemi považován úrok okolo 30 % ročně. Z těchto důvodů, je třeba sjednanou výši úroku považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy. Tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 o.z. i bez návrhu. U žalobkyně se jedná o běžnou praxi, jak je okresnímu soudu známo z jeho úřední činnosti. Toto zcela běžné jednání žalobkyně (sjednávání takto vysokých úroků u spotřebitelských úvěrů) pak nelze aprobovat a je třeba je posoudit jako zjevně rozporné s dobrými mravy.23. Co se týče účinku absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak z ustanovení § 576 o.z. vyplývá, že je-li neplatné ujednání (o úroku) od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část /§ 1−654/. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2060-2064). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a jedná se o běžnou praxi žalobkyně, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. To ostatně vyplývá i jejího vyjádření při jednání, kdy na sjednané úrokové sazbě setrvala. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako absolutně neplatnou v celém rozsahu. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).24.