7 C 223/2025-53 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s přísl. a tvrdila, že žalovanému byla na základě smlouvy uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a , právnická osoba, poskytnuta zápůjčka ve výši , částka, a uplatnila nárok na dlužnou jistinu ve výši , částka, , dlužné poplatky , částka, , kapitalizované smluvní pokuty ve výši , částka, , kapitalizované úroky z prodlení ve výši , částka, , sankční poplatky ve výši , částka, , úroky z úvěru a úroky z prodlení. od , datum, do zaplacení. Žalovaný za celou dobu zaplatil pouze , částka, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V průběhu řízení doplnila na výzvu soudu žalobkyně svá tvrzení tak, že právní předchůdkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Dále prověřila bankovní i nebankovní registry a další veřejné rejstříky, interní databáze, insolvenční rejstřík, centrální evidenci exekucí apod. Dále vycházela z příjmu žalovaného ve výši , částka, s tím, že další čisté příjmy domácnosti činí , částka, . Výdaje pak byly ověřeny zástupcem uzavírajícím smlouvu, a to ve výši , částka, a tyto byly navýšeny o životní minimum a dále navýšeny podle ekonomického modelu poskytovatele. Žalovaný byl svobodný, bezdětný, žil s rodiči. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši , částka, a jde tedy o nízkou nominální hodnotu při které je nutný nižší rozsah zkoumání úvěruschopnosti.4. Ze smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný uzavřel s , právnická osoba, smlouvu o zápůjčce na částku , částka, , žalovaný peníze převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti. Zavázal se vrátit poskytnutou částku, zaplatit celkový poplatek ve výši , částka, , sestávající z úroku , částka, , poplatku za zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení , částka, a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši , částka, a pojistné , částka, vše v 100týdenních splátkách ve výši , částka, . RPSN činila 128,47 %, úrok byl sjednán ve výši 29 % ročně.5. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že k žalovaný požadoval poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, a uvedl, že žije s rodiči, má základní vzdělání, má vyživovací povinnost k jedné osobě, je nezaměstnaný, jeho příjem je , částka, a jedná se o jediný příjem, další čisté příjmy domácnosti činí , částka, . Nemá žádné externí splátky zápůjček ani interní splátky a odhadované měsíční výdaje žadatele činí , částka, , kreditní kartu nemá, zápůjčky u jiné společnosti nemá, jako ověřené dokumenty byly uvedeny výpisy z bankovního účtu za , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, .6. Žalobkyně byla u jednání vyzvána, aby doplnila konkrétní tvrzení a důkazy k tomu, zda a jak byly ověřeny tzv. příjmy domácnosti, jak byly ověřeny výdaje ve výši , částka, , případně jak byly tyto výdaje po připočtení částky životního minima navýšené dle ekonomického modelu, zda a jakým způsobem poskytovatel vyhodnotil skutečnost, že žadatel má vyživovací povinnost a že jeho příjem jako nezaměstnaného je časově omezen pouze na několik měsíců. Dále z jakého důvodu žadatele poskytl úvěr o polovinu vyšší, než žadatel žádal.7. K tomu žalobkyně uvedla, že částka příjmu domácnosti nebyla ověřena a vycházelo se pouze se zákaznické karty. Pokud se týká výdajů, byly vzaty v úvahu takové výdaje, které žalovaný tvrdil a jejichž správnost potvrdil svým podpisem a poskytovatel neměl důvod tomu nevěřit. Poskytovatel vzal v úvahu, že žalovaný žije v domácnosti s rodiči, tudíž nemusí platit nájemné a vzal v úvahu další příjmy domácnosti ve výši , částka, , z toho vyplývá schopnost žalovaného částku , částka, týdně platit.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně její přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena.9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění platném k , datum, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k , datum, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k , datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle rozhodnutí Soudního dvora C 679-18 vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl ( v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.13. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná.14. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).15. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.16. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provo