7 C 71/2025-40 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , Anonymizováno, , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, s příslušenstvím. Tvrdila, že uplatněný nárok vyplývá ze smlouvy o úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, č., hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi účastníky. Podle smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalované úvěrový limit, který se žalovaná zavázala splácet ve splátkách po , částka, . Žalovaná úvěr řádně nesplácela, proto žalobkyně od smlouvy odstoupila a požádala o zaplacení celého dluhu, a to jistiny ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, a smluvního úroku ve výši , částka, .2. Na výzvu soudu doplnila žalobkyně svá tvrzení tak, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, které konfrontovala s výstupy z celé řady registrů a databází. Příjmy a výdaje ověřovala na základě statistických modelů. Žádné konkrétní údaje neuvedla a kontaktovala, že u bagatelních věcí je běžným standardem pouhá kontrola příslušných databází. Na výzvu soudu u jednání, aby uvedla, jakým způsobem ověřila příjmy žalované, jak byly hodnoceny výdaje žalované a jaké částky vstoupily do procesu posuzování ( viz nereálně uvedené náklady na bydlení) žalobkyně uvedla, že postačuje kontrola příslušných databází a že údaje uvedené žalovanou žalobkyně zkoumala v kontextu ostatních informací, které žalovaná sdělila ( pokud bydlí žalovaná s rodiči, nejsou údaje o nákladech na bydlení nereálné).3. Dále doplnila svá skutková tvrzení tak, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši , částka, bezhotovostně na účet prodejce dne , datum, , splátka činila , částka, a , částka, pojištění, žalovaná uhradila pouze dvě splátky celkem ve výši , částka, , úrok byl sjednán ve výši 22,73 % ročně, žalobkyně však požaduje pouze 20,66 % ročně. Dále upřesnila výpočet kapitalizovaných úroků za dobu od , datum, do , datum, z dlužné jistiny ve výši 20,66 % ročně , tj. , částka, , poplatky ve výši , částka, za 1. upomínku, , částka, za 2. upomínku a , částka, za ukončení smlouvy pro prodlení. Dlužní pojistné činí , částka, (sjednané pojistné činilo 0,65 % z čerpané části úvěru) za 5 měsíců a poměrnou část za srpen , částka, . Žalovaná se dostala do prodlení se splátkou splatnou , datum, , následně nezaplatila žádnou splátku a tím byla naplněna podmínka pro odstoupení od smlouvy sjednaná ve smlouvě.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.5. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu, podle které se žalobkyně zavázala poskytnou žalované úvěr ve výši limitu , částka, s úrokem 22,73 % ročně, žalovaná se zavázala splácet úvěr ve splátkách ve výši , částka, , dále bylo sjednáno pojistné ve výši 0,65 % čerpané částky měsíčně.6. Z oznámení o odchozí platbě má soud za prokázáno, že žalobkyně odeslala dne , datum, na účet č., č. účtu, , VS , var. symbol, částku , částka7. Z oznámení o odchozí platbě (na účet č. , č. účtu, , VS , var. symbol, ) ve spojení s přehledem splátek a smlouvou po úvěru má soud za prokázáno, že žalobkyně splnila svou povinnost a dne , datum, poskytla žalované první čerpání úvěru ve výši , částka, .8. Z přehledu splátek má soud za prokázáno, že žalovaná za celou dobu zaplatila částku , částka, .9. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti má soud za prokázáno, že žalobkyně měla při posouzení k dispozici občanský průkaz, výpis z registru SOLUS, CEE, CRIF. Hlavní čistý příjem klienta , částka, jako příjem ze zaměstnání, náklady na bydlení nájemné , částka, , splátky úvěrů , částka, , žádné výživné, ověření údajů bylo provedeno z příslušných databází a registrů. Rozdíl příjmů a výdajů činil , částka, .10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k , datum, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k , datum, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k , datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne , datum, mezi účastníky je neplatná.15. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).16. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.17. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem p