14 C 65/2026-23 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v , adresa, dne , datum, ve znění doplnění ze dne , datum, domáhala zrušení své povinnosti platit ve prospěch žalovaného (jejího syna) výživné, které bylo naposledy upraveno rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , tak, že soud schválil dohodu rodičů, podle které mj. byla tato povinna přispívat na výživu žalovaného , částka, měsíčně. Toto odůvodnila tím, že žalovaný začal podnikat od , datum, v oboru vodoinstalatérství a je tedy výdělečně činný.2. Žalovaný se vyjádřil tak, že od , datum, začal oficiálně podnikat. Tím pádem matce dnem , datum, skončila povinnost platit výživné ze zákona a od tohoto data výživné po matce nepožadoval. Požaduje pouze dluh, který matce vznikl na výživném a který nebyl dosud splacen.3. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne , datum, za přítomnosti obou účastníků. Při něm účastníci shodně uvedli, že dluh na výživném je splacen.4. Soud k důkazu provedl historická rozhodnutí zdejšího soudu ve věci povinnosti žalobkyně platit výživné žalovaného a zjistil z nich následující.5. Povinnost žalobkyně měsíčně přispívat na výživu tehdy ještě nezletilého žalovaného částkou ve výši , částka, měsíčně, byla založena rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým byla schválena dohoda rodičů žalovaného (soud uvedené zjistil z rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). V době nezletilosti žalovaného pak následovaly další dvě rozhodnutí, kterými se otec snažil dosíci zvýšení výživného na žalovaného a matka současně jeho snížení. Oba byli se svými snahami neúspěšní (jak se podává z rozsudků Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, a ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Následně se již dospělý žalovaný sám domáhal zvýšení výživného, avšak opět neúspěšně (jak se podává z rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).6. Soud tak o skutkovém stavu uzavřel, že žalobkyni byla rozhodnutím soudu založena v roce , rok, povinnost přispívat na výživu žalovaného částkou , částka, měsíčně a tato povinnost nebyla dosud ani zvýšena, ani snížena a ani zrušena. Mezi stranami je pak nesporné, že žalovaný nejpozději k , datum, začal podnikat. Žalovaný sám uvedl, že od tohoto data výživné po žalobkyni nepožadoval.7. Na tento závěr o skutkovém stavu soud navázal právním posouzením, kdy podstatné je ustanovení § 911 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) podle kterého výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Mezi stranami je nesporné, že žalovaný je schopen sám se živit a to od , datum, . Právě od tohoto data žalobkyně navrhuje zrušit svou vyživovací povinnost. Žalovaný je pak toho názoru, že tato povinnost zanikla ze zákona (což však není pravda, povinnost přispívat na výživu založená rozhodnutím soudu zaniká opět rozhodnutím soudu). Jelikož od , datum, byl žalovaný schopen sám se živit, jsou splněny podmínky pro zrušení povinnosti žalobkyně přispívat na jeho výživu od tohoto data. Soud tak tedy výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl.8. Výrokem II. tohoto rozsudku soud rozhodl o nákladech řízení podle § 150 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Přestože byla žalobkyně zcela procesně úspěšná, tak z vyjádření žalovaného soud dospěl k názoru, že účastníci jsou zcela ve shodě stran zániku (resp. vůle k zániku) vyživovací povinnosti. Soud proto považoval za spravedlivé nepřiznat právo na náhradu nákladů řízení žádnému účastníků.