7 C 181/2025-45 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobce se domáhal zaplatit část , částka, s příslušenstvím a uvedl, že se jedná o náhradu nemajetkové újmy, která mu vznikla v důsledku nezákonného trestního stíhání a za nepřiměřenou délku řízení z důvodu průtahů v trestním řízení. Uvedl, že vyčíslení této újmy vychází z toho, že za každý rok vedení trestního stíhání požaduje částku , částka, (za první dva roky , částka, ) a dále poměrnou část z částky , částka, za každý měsíc, a to za 6 let až 6 měsíců trvání řízení. Dále z důvodu průtahů požaduje zvýšení základní částky od 30 %, tedy další částku , částka, .2. Uvedl, že jeho trestní stíhání bylo zahájeno dne , datum, , usnesení převzal žalobce , datum, . Ve věci rozhodl okresní soud rozsudkem ze dne , datum, tak, že žalobce byl uznán vinným pro trestný čin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců s podmíněným odkladem na dobu čtyř let. Dále byl zavázán k zaplacení náhrady škody v celkové výši , částka, a se zbytkem nároku byli poškození odkázáni do občanskoprávního řízení. Odvolací soud rozhodl dne , datum, tak, že výše uvedený rozsudek zrušil a žalobce zcela zprostil obžaloby. Rozsudek nabyl právní moci , datum, a obviněnému byl doručen , datum, . Žalobce se obrátil , datum, na žalovanou, u které uplatnil mimo jiné nárok na náhradu nemajetkové újmy. Žalovaná vyrozuměla žalobce stanoviskem z , datum, tak, že žalobci přiznala náhradu nákladů vynaložených na obhajobu, pokud se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy nároku žalobce nevyhověla.3. Na opakovanou výzvu soudu žalobce u jednání upřesnil svůj nárok tak, že pokud se týká částky , částka, , jedná se o nárok za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím, tedy zahájením trestního stíhání, přičemž trval na tom, že částka je vypočtená způsobem, jak je uvedeno v žalobě (která se týká podle judikatury nepřiměřené délky řízení). Pokud se týká nároku na zaplacení , částka, , tato představuje nárok na nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení (způsob výpočtu je opět uveden v žalobě).4. Pokud se týká konkrétních zásahů do sféry žalobce, které byly způsobeny trestním stíháním, uvedl žalobce, že se musel účastnit úkonů v trestním řízení, musel neustále vysvětlovat a měl z toho úzkost a trpěl nespavostí. Byl odsouzen soudem prvního stupně k podmíněnému trestu a hrozilo mu, že bude platit náhradu škody ve výši téměř milionu korun. Na náklady obhajoby si musel prostředky půjčit. Následně řešil konkurz, insolvenční řízení a bylo mu povoleno oddlužení. I z těchto důvodů utrpěl úzkostmi. To vše zasáhlo do jeho rodinného života, měl strach, jak se postará o rodinu, ale zejména matka, která je vyššího věku, když bude muset platit finanční náhrady nebo by šel do vězení. Žalobce má 2 děti a přítelkyni a v tomto směru se to také odrazilo v jeho rodinném životě.5. Žalovaná namítla promlčení nároku a namítala neprokázání tvrzeného nároku a nedostatek tvrzení.6. Žalobce namítl, že nárok není promlčen a vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Vyjádřil se tak, že podle jeho názoru začal běh promlčecí lhůty až od , datum, , tedy ode doručení rozsudku ze dne , datum, jeho obhájci a přerušení běhu lhůty. Dále uvedl, že je při vyhlášení rozsudku tento nebyl vůbec odůvodněn, žalobci byl přitom doručen ještě později než obhájci.7. Dále žalobce namítl, že uplatněná námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Uvedla, že nárok na náhradu škody uplatnil žalobce , datum, proto žaloba mohla být podána nejdříve , datum, a byla podána , datum, , což činí rozdíl pouhých čtyř dnů. Žalobce odkázal na judikát, která se týká vztahu námitky promlčení a dobrých mravů. Zejména poukázal na judikaturu, která se týká specifické skupiny případů, kdy byla námitka promlčení vznesená státem. V citované judikatuře pak sám žalobce cituje, že je nezbytné vycházet z individuálních okolností každého jednotlivého případu. , adresa, souladu výkonu práv s dobrými mravy představuje významný korektiv, který v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona. Žalobce poukázal na konkrétní okolnosti pro posouzení rozporu námitky promlčení s dobrými mravy představující neopodstatněnost trestního stíhání žalobce, které vyústilo ke zproštění obžaloby, přičemž skutek, pro který byl žalobce stíhán, není trestným činem a tento skutkový stav byl znám již od vydání usnesení o zahájení trestního stíhání. Celková doba trestního stíhání trvalo více než 6 let, žalobce musel řešit své majetkové záležitosti v rámci insolvenčního řízení. O důvodech zproštění obžaloby byl informován až v písemném vyhotovení rozsudku, nejdříve , datum, a rozsudek nebyl vyhotoven a předán k doručení ve lhůtě 10 pracovních dnů.8. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázáno, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno , datum, , konečný rozsudek ve věci, kterým byl žalobce obžaloby zproštěna, byl vyhlášen a nabyl právní moci , datum, , nárok na náhradu nemajetkové újmy byl uplatněn u žalované , datum, , žalovaná rozhodla dne , datum, a rozhodnutí bylo žalobci doručeno , datum, s tím, že náhrada nemajetkové újmy přiznána nebyla.9. Ze spisu Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že při veřejném zasedání konaném u Krajského soudu v , adresa, pobočka v Olomouci dne , datum, (pod sp. zn. , spisová značka, ) byl přítomen obhájce obžalovaného ve věci, sám obžalovaný přítomen nebyl a před vyhlášením rozsudku bylo protokolováno, že rozsudek byl vyhlášen s uvedením, podstatných důvodů a poučením o opravných prostředcích. Písemné vyhotovení rozsudku bylo žalobci doručeno , datum, do vlastních rukou.10. Ze zvukového záznamu veřejného zasedání konaného dne , datum, ve výše uvedené sp. zn. má soud za prokázáno, že po vyhlášení rozsudku byl rozsudek odůvodněn tak, že byly sděleny podstatné důvody, pro které došlo zproštění obžalovaného obžaloby a referující soudkyně uvedla důvody, pro které se odvolací soud se skutkovými zjištěními a závěry okresního soudu ztotožnil a zejména pak ty, pro které se se závěry soudu prvního stupně neztotožnil a učinil jiný závěr. Byly vysvětleny důvody, které vedly k úplnému zproštění obžaloby obžalovaného. Celková délka odůvodní trvala více než 6 minut.11. Podle § 32 odst.1 zák.č.82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.12. Podle § 32 odst.3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.13. Podle § 35 odst.1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.14. Podle § 14 odst.1 Odpšk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.15. Podle § 14 odst.-3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.16. Soud se nejprve zabýval tím, zda vznesená námitka promlčení je důvodná. Pro posouzení je rozhodný závěr o počátku běhu subjektivní lhůty.17. Nejvyšší soud vyslovil v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, názor, že pokud v projednávané věci soudy učinily závěr, že počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty připadá u nároku na odškodnění nemajetkové újmy způsobené poškozenému jeho nezákonným trestním stíháním na den následující po dni vyhlášení zprošťujícího rozsudku odvolacího soudu v přítomnosti jeho právního zástupce, pak se soudy neodchýlily od ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud výslovně uvedl, že v den vyhlášení nabude rozsudek odvolacího soudu právní moci, a proto je pro stanovení uvedeného okamžiku již nerozhodné, kdy byl tento rozsudek obžalovanému doručen. V této souvislosti Nejvyšší soud poukázal na další rozsudky Nejvyššího soudu s tím, že ústavní stížnosti, podané proti některým z nich, byly odmítnuty. Poukázal na to, že Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 3. 9. 2025, sp. zn. I. ÚS 778/2024 uvedl, že jinak tomu může být pouze za zcela výjimečných okolností. Pouze v takových případech může začít běžet promlčecí lhůta až ode dne doručení zprošťujícího rozsudku, přitom se jedná o případy, kdy zprošťující rozsudek nebyl v rozporu s trestním řádem při jeho vyhlášení vůbec odůvodněn.18. V citovaném rozsudku Nejvyšší soud pak konstatoval, že pokud soudy spojily počátek běhu šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůty také u nároku na náhradu