4 C 301/2020-59 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň-sever dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,5% ročně od [datum] do zaplacení, zaplacení pohledávky [částka] a úroku ve výši 68,66% p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky [částka]. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že mezi žalobcem, jako věřitelem a žalovanou, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne [datum] a na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr na účet uvedený ve smlouvě ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 94,97% p. a. splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši [částka], splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem září 2015, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce o schválení úvěru. Schopnost žalované hradit úvěr byla ze strany žalobce řádně prověřena. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy o úvěru, ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru a do data zesplatnění celého úvěru bylo žalovanou zaplaceno pouze 25 splátek á [částka], tj. celkem [částka]. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalované vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu [číslo] smlouvy v celkové výši [částka]. Žalobci vzniklo také právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení v délce 30 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení uvedené smluvní pokuty u splátek [číslo] ve výši 8x [částka], přičemž tato smluvní pokuta je dle smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu [číslo] smlouvy v celkové výši [částka] (ve výši [částka] za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů), žalobci tak vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů u splátky [číslo] u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů. V důsledku prodlení žalované došlo automaticky ke zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem [číslo] smlouvy, dle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou, kterékoli splátky či její části o délce 60 dnů, dochází tím bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou splátky či její části o délce 60 dnů u splátky [číslo] splatné dne [datum]. K datu [datum] tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu [číslo] smlouvy ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši [částka] byla žalovaná povinna uhradit žalobci nejpozději v den následující po dni zesplatnění úvěru. Dále bylo ujednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. [jméno] [číslo] smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru následující den po dni zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne [datum] až do úplného zaplacení. [jméno] 4.4. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaná tak žalobci dlužil ke dni podání žaloby následující částky: a) částku odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši [částka], b) smluvní pokutu dle bodu [číslo] smlouvy ve výši [částka], c) smluvní pokutu dle bodu [číslo] smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem [datum] do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši [částka], d) úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ode dne [datum] do zaplacení, nicméně žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 68,66% p. a. U dlužných částek uvedených pod písmenem a), b) žalobce požaduje i zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaná uvedla, že u žalobce měla dvě půjčky ve výši [částka] a [částka], které splácela prostřednictvím trvalého příkazu v bance, který zrušila v lednu 2018, když už její dluh vůči žalobci musela přeplatit. 3. Žalobce na žalobě trval. Uvedl, že žalovaná s podmínkami úvěru vyslovila souhlas, když smlouvu podepsala. 4. Z důkazu předloženého žalobcem, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] bylo zjištěno, že žalobce a žalovaná ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši [částka] a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru splácet s úrokovou sazbou 94,98% p. a. ve 36 měsíčních splátkách po [částka], splatných vždy do 22. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem září 2015 dle splátkového kalendáře, který byl přílohou smlouvy o úvěru. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle nálezu Ústavního soudu IV ÚS 457/10 výkonu práva, kterým je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především Čl. 36 Listiny. Rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále například sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ při sjednání úroků, při peněžité půjčce, jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbu v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv, uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají věřitelé na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy, výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu, nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. Uzavřenou smlouvu soud shledal jako smlouvu spotřebitelskou, avšak absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v srpnu 2015 dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě úvěrů se splatností od jednoho roku do pěti let pro spotřebu domácnosti 14,50% ročně, bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek, tj. 43,50% ročně. Úroková sazba smlouvy o úvěru však činí 94,98% ročně. Uzavřenou smlouvu o úvěru tak soud musel považovat za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 2 odst. 3 o. z. Pokud soud shledal absolutně neplatnou smlouvu o úvěru samotnou, absolutně neplatným soud shledal i ujednání o povinnosti žalované hradit smluvní pokuty, sankční poplatky, když ujednání o povinnostech hradit smluvní pokuty či sankční poplatky nemůže platně vzniknout bez existence platné samotné smlouvy o úvěru. Soud tak pouze zjišťoval, zda lze žalobě vyhovět zčásti ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení. Při posuzování, zda žalobci vznikl nějaký nárok na úhradu bezdůvodného obohacení, vycházel soud z toho, že žalobce žalované poskytl částku [částka], žalovaná žalobci uhradila [částka]. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalovaná žalobci uhradila celou jistinu a ze strany žalovaného nedošlo k bezdůvodnému obohacení. Žaloba tak byla jako nedůvodná zcela zamítnuta. 5. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2. o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl ve věci neúspěšný, žalované žádné náklady řízení nevznikly, o nákladech řízení tak soud rozhodl, jak výše uvedeno.