4 C 315/2020-27 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou z dne [datum] se žalobce vůči žalovanému domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že původním věřitelem, [právnická osoba], na něj byla postoupena pohledávka z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] z [datum], uzavřená žalovaným se [právnická osoba] Současně žalobce uváděl, že na základě smlouvy se věřitel zavázal a fakticky předáním v hotovosti při podpisu smlouvy splnil svoji povinnost poskytnout žalovanému [částka]. Žalovaný se proti tomu podle žalobce zavázal vrátit poskytnutou částku s navýšením o [částka], a to formou pravidelných týdenních splátek v celkovém počtu 60 splátek po [částka]. Žalobce dále uváděl, že žalovaný uhradil dluh pouze zčásti, celkem zaplatil [částka], které započetl poměrně na splatnou jistinu a souhrnný poplatek. Žalobce uváděl, že splatnost dluhu nastala v souvislosti s marným uplynutím splátkového kalendáře k [datum]. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů, když zástupce žalobce i žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdali. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Žalobce s původním věřitelem, [právnická osoba], uzavřel podle § 1879-1887 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. smlouvu o postoupení pohledávek, kterou převedl na žalobce i pohledávku z titulu smlouvy o půjčce [číslo] z [datum] za žalovaným. Oznámení o postoupení pohledávky učiněné podle § 1883 obč. zákoníku bylo původním věřitelem učiněno dopisem z [datum]. Ze smlouvy o zápůjčce shora uvedené je zřejmé, že žalovaný uzavřel se [právnická osoba] [datum] pod [číslo] smlouvu o zápůjčce podle § 2390 obč. zákoníku [číslo] Smlouva obsahovala závazek původního věřitele poskytnout žalovanému v hotovosti [částka] bez účelového určení, což učinil při podpisu smlouvy a žalovaný toto stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se proti tomu zavázal vrátit poskytnutou půjčku s navýšením o souhrnný poplatek ve výši [částka]. V úvěrových podmínkách bylo uvedeno, že RPSN při 60 týdenních splátkách činí 236,25 %. Soud nejprve posuzoval, zdali ujednání týkající se smluvního úroku potažmo odměny za zpracování půjčky, je přípustné či nikoliv. Nejprve je třeba uvést, že s ohledem na poměr k výši poskytnuté jistiny je odměna za souhrnný poplatek sjednána v nepřiměřené výši proti tomu, jaká odměna je obvyklá v bankovním sektoru. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) je odměna, která převyšuje dvoj až trojnásobek průměrné úrokové sazby, za kterou obdobný typ úvěru či půjčky poskytuje bankovní subjekt, sjednána v nepřiměřené výši a to v rozporu s dobrými mravy a jako taková je neplatná. V posuzované věci činila průměrná úroková sazba podle přehledu databáze [příjmení] [jméno] národní banky přístupné na internetových stránkách této instituce k listopadu 2017, tedy úvěry poskytované domácnostem na spotřebu se splatností od 1 roku do 5 let, 9,54 %. Dvoj až trojnásobek této úrokové sazby představuje rozpětí 19,08– 28,62 %. Takto sjednaná odměna pak je podle citované judikatury v rozporu s dobrými mravy. V posuzované věci činí výše souhrnného poplatku [částka], což je děleno 60 splátkami [částka] na jednu splátku při 52 týdnech v roce, jde o [částka] za rok, což je ve vztahu k jistině 76 %. Jedná se tedy o odměnu, která je na povolený limit a ujednání o souhrnném poplatku jako celek je třeba hodnotit jako absolutně neplatné podle § 580 Občanského zákoníku. Soud tak uzavřenou smlouvu považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 580 občanského zákoníku. Žalovaný si půjčil [částka], vrátil [částka], dluží [částka]. Soud tak z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou částku [částka]. Žalobě bylo dále zčásti vyhověno, pokud jde o zákonný úrok z prodlení od [datum], přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na upomínku k zaplacení dlužné částky, ve které byla žalovanému stanovena lhůta k plnění nejpozději do [datum], od [datum] se žalovaný již ocitl v prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, o nákladech řízení tak soud rozhodl takovým způsobem, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.