7 C 341/2020-28 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou z [datum] se žalobce po žalovaném domáhal úhrady nedoplatku náhrady škody [částka] se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od data následujícího po datu sjednané splátky náhrady škody a kapitalizované smluvní pokuty z nedoplatku náhrady škody za období od [datum] do [datum] ve výši 0,5 % denně částkou [částka] a současně s tím žalobce uplatňoval zákonný úrok z prodlení z této smluvní pokuty od data následujícího po lhůtě k zaplacení uvedené v upomínce z [datum]. Žalobce uváděl, že žalovaný jako jeho zaměstnanec použil mu svěřenou CCS kartu na zakoupení [číslo] l nafty za [částka], kterou nepoužil v rámci plnění pracovních úkolů s tím, že [datum] žalovaný uznal dluh ve výši [částka], co to důvodu a výše a zavázal se jej zaplatit ve dvou splátkách, první ve formě započtení částky [částka] na nárok žalované na výplatu mzdy za květem a červen 2020 v částkách [částka] a [částka] a druhou splátku, která je předmětem žaloby, ve výši [částka] do [datum] bezhotovostně na účet žalobce. Žalobce uvedl, že dále se žalovaným uzavřel dohodu o smluvní pokutě pro případ nedodržení splatnosti uhrazení druhé splátky náhrady škody a to ve výši 0,5 % denně z dlužné částky. Konečně žalobce uváděl, že žalovaného před podáním žaloby, s ohledem na to, že druhá splátka nebyla zaplacena, vyzval upomínkou z [datum] k úhradě této splátky a současně jej vyzval k zaplacení kapitalizované smluvní pokutu ve výši [částka]. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, nedostavil se k projednání věci před soudem, ačkoliv byl řádně a včas obeslán a soud proto rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o tom, že věc bude projednána v jeho nepřítomnosti. 3. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 4. Žalovanému na základě pracovní smlouvy z [datum] ve spojení s dodatkem k pracovní smlouvě z [datum] vznikl podle § 33 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s § 34 odst. 1, odst. 2 zákoníku práce, pracovní poměr u žalobce a to jako stavebního dělníka. Tento pracovní poměr byl dodatkem prodloužen na dobu neurčitou a k jeho ukončení došlo ze strany žalobce [datum] podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce formou okamžitého zrušení pracovního poměru pro porušení povinností plynoucích z právních předpisů zvlášť hrubým způsobem. Žalobce zjistil, jak plyne ze seznamu nákupu nafty kartou CCS za období od [datum] do [datum], že žalovaný zakoupil prostřednictvím mu svěřené karty celkem [číslo] l nafty v ceně [částka] aniž by však tyto pohonné hmoty využil v rámci zajištění plnění pracovních úkolů pro žalobce. Žalovaný v této souvislosti podle § 2053 OZ ve spojení s § 4 zákoníku práce uznal svůj dluh vůči žalobci z titulu náhrady škody, kterou mu způsobil zakoupením pohonných hmot, nafty za [částka], kterou neužil při výkonu práce pro žalobce a současně se zavázal uhradit škodu ve dvou splátkách, první splátku formou započtení na nárok žalovaného na výplatu mzdy za květen 2020 ve výši [částka] a za červen 2020 ve výši [částka], celkem tedy [částka] s tím, že zbytek náhrady škody ve výši [částka] se zavázal uhradit bezhotovostně na účet žalobce do [datum]. Z dohody o úhradě dluhu vyplývá, že se žalobce s žalovaným současně dohodli na zajištění posledně uvedeného závazku sjednáním smluvní pokuty podle § 2048 OZ ve vazbě na ustanovení § 4 zákoníku práce a to ve výši 0,5 % denně z dlužné částky (tedy 182,5 % ročně). Ke sjednání výše smluvní pokuty je třeba uvést, že podle soudu lze v pracovně právních vztazích pro účely náhrady škody sjednat k zajištění plnění smluvní pokutu a to s přihlédnutím k ustanovení § 346 b) odst. 1 zákoníku práce věta poslední a contrario ve spojení s § 346 d) odst. 7 zákoníku práce. 5. Žalobce vyzval žalovaného [datum] k úhradě nedoplatku náhrady škody [částka]. Současně po žalovaném požadoval úhradu kapitalizované smluvní pokuty k datu upomínky z dlužné částky náhrady škody za období od [datum] ve sjednané smluvní výši 0,5 % denně a to konkrétně částku [částka] se stanovením lhůty k zaplacení do [datum]. Upomínka byla zaslána dle podacího archu téhož dne žalovanému poštou. 6. Žalobce je oprávněn požadovat po žalovaném zaplacení náhrady škody [částka] s tím, že podle uznání dluhu zde nárok žalobce vůči žalovanému z titulu náhrady škody k [datum] existoval, když právním základem pro uplatnění tohoto nároku po žalovaném je ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce, ukládající zaměstnanci uhradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněním porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním za situace, kdy je zaměstnavatel povinen dle § 250 odst. 3 zákoníku práce zavinění zaměstnance prokázat, když v posuzované věci lze toto dovozovat z uznávacího prohlášení a s tím korespondujícího seznamu nákupů nafty. Pokud jde o rozsah náhrady škody podle § 257 odst. 1 zákoníku práce, je zaměstnanec povinen nahradit skutečnou škodu a to v penězích, neodčiní-li ji uvedením v předešlý stav. Podle § 257 odst. 2 zákoníku práce je výše náhrady škody u nedbalostního zavinění limitováno 4,5 násobkem mzdy, což však neplatí v případě úmyslného způsobení škody. V posuzované věci se podle soudu posledně citovaná limitace neuplatní, neboť s ohledem na množství nafty, které bylo zakoupeno žalovaným s tím, že se tak podle žalobce dělo i v době, kdy nebyl fakticky v práci, lze dovodit, že škodu způsobil zaměstnanec žalovaný nikoliv nedbalostní formou, ale úmyslně a to i s ohledem na to, že v rámci uznání dluhu uvedl, pokud jde o důvod, že zakoupené pohonné hmoty použil při plnění pracovních úkolů. V tomto ohledu je tedy žalovaný povinen uhradit škodu v plném rozsahu a nárok na zaplacení [částka] je zcela důvodný. Důvodný je i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, když splatnost posledně citované žalované částky byla dohodou sjednána k [datum]. Dostal-li se žalovaný do prodlení, je ve smyslu § 1970 OZ s odkazem na § 4 zákoníku práce a s přihlédnutím k ustanovením § 1, 2 a) nařízení vlády č. 351/2013 Sb. povinen uhradit i zákonný úrok z prodlení. V tomto rozsahu bylo pod výrokem I. žalobě vyhověno. 7. Pokud jde o nárok na zaplacení smluvní pokuty, tak její sjednání pro účely zajištění úhrady náhrady škody v pracovně právních vztazích je, jak uvedeno shora, přípustné. Soud se však zabýval tím, zdali výše sjednané smluvní pokuty není v rozporu s dobrými mravy, případně se zákonem, neboť v takovém případě by ujednání o smluvní pokutě bylo ve smyslu § 580 odst. 1 OZ ve spojení s § 4 zákoníku práce neplatné. Judikatura NS ČR stanovila maximální přípustnou hranici výše smluvní pokuty 0,5 % denně v rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 438/2005. Uvedené rozhodnutí však dopadá toliko na přiměřenost smluvní pokuty v obchodních závazkových vztazích, tedy vztazích mezi podnikateli a nelze jej aplikovat ve vztazích mezi podnikatelem a spotřebitelem, případně ve vztazích mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, neboť v rámci těchto právních vztahů požívají jak spotřebitel, tak zaměstnanec ve smyslu § 1 a) písm. a) zákoníku práce zvláštní zákonnou ochranu, neboť jde o slabší stranu smluvního vztahu. V tomto kontextu považuje soud sjednanou smluvní pokutu, která měla zajistit žalobci, co by zaměstnavateli, zaplacení náhrady škody žalovaným, co by zaměstnancem, za nepřiměřeně vysokou v rozporu s dobrými mravy s ohledem na zásadu zvláštní ochrany postavení zaměstnanců, stanovenou v zákoníku práce a v rozporu s touto zásadou, která je součástí zákonné úpravy a v tomto ohledu soud posoudil ujednání o smluvní pokutě ve smyslu § 580 odst. 1 OZ jako ujednání neplatné, k němuž nelze přihlížet. Z těchto důvodu byla žaloba zamítnuta z části, pokud jde o nárok na zaplacení kapitalizované smluvní pokuty [částka] a s tím souvisejícího příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že předmětem řízení bylo zaplacení částky [částka] na jistině (souhrnu nedoplatku náhrady škody [částka] a kapitalizované smluvní pokuty [částka]) s tím, že žalobce byl úspěšný z 60,75 %, neúspěšný z 39,25 % a náleží mu tedy náhrada nákladů řízení v rozsahu 21,5 % z částky, kterou by mohl uplatnit v případě plného úspěchu ve věci. Náklady řízení jsou přitom představovány zaplaceným soudním poplatkem [částka], náklady právního zastoupení za čtyři úkony právní služby – převzetí věci, podání žaloby, upomínky z [číslo] a účasti na jednání po [částka] (podle § 7 bod 5. advokátního tarifu) a navýšením o čtyři režijní paušály podle § 13 odst. 3 a) advokátního tarifu [částka] čtyřikrát, to vše [částka] navýšeno o 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. [částka] celková částka činí [částka], z níž 21,5 % představuje [částka], jenž byly žalobci z části úspěšnému na nákladech řízení přiznány. Lhůta k zaplacení byla s ohledem na výši přiznané částky u obou výroků rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. delší, než obvykle, a to čtrnáctidenní.