10 C 125/2021-29 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum], doplněným dne [datum], domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] uzavřené distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] mezi žalovanou a společností [právnická osoba], reg. č. [anonymizováno] (dále jen„ původní věřitel“), která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Na základě smlouvy žalovaná čerpala úvěr ve výši [částka] se splatností nejpozději ke dni [datum]. V době postoupení předmětné pohledávky jí na jistině zbývalo uhradit částku [částka]. Zbylou částku představuje smluvní úrok za období čerpání ve výši [částka] a náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši [částka]. Žalovaná dosud neuhradila ničeho. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne [datum], který byl předán poštovnímu doručovateli téhož dne, jak je patrné z podacího lístku. 4. Žalobkyně podáním ze dne [datum] vzala částečně žalobu zpět, a to v rozsahu zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. 5. Podle § 96 odst. 1, 2, 4 o.s.ř. žalobkyně může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, není třeba souhlasu žalovaného se zpětvzetím návrhu. 6. V daném případě vzala žalobkyně částečně zpět žalobu dříve, než začalo jednání, soud proto v souladu s ustanovením § 96 odst. 1, 2, 4 o.s.ř. řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil, aniž vyžadoval souhlas žalované se zpětvzetím návrhu. 7. Dle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z., a to elektronickými prostředky na dálku ve smyslu ustanovení § 562 o.z. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal žalované poskytnout úvěrový limit až do částky [částka]. Jak bylo prokázáno z potvrzení o provedení platby, původní věřitel zaslal na účet žalované dne [datum] částku [částka]. [ulice] sazba poskytnutého úvěru činila 10,50 % a RPSN 231,39 %. V případě prodlení se splácením kterékoliv částky se žalovaná zavázala hradit náklady vzniklé původnímu věřiteli částku [částka] a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaná ocitne v prodlení. Žalovaná dosud neuhradila ničeho. 8. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ 9. Uzavřenou smlouvu o revolvingovém úvěru soud považoval za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v říjnu 2020, dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u kontokorentů a revolvingových úvěrů poskytovaných peněžními ústavy pro potřeby domácnosti 10,74 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, to je 32,22 %. V daném případě však úroková sazba činila 10,50 % měsíčně, což znamená 126 % ročně a RPSN činilo 231,39 %. Z výše uvedeného, je tak zřejmé, že částka, kterou měla žalovaná zaplatit nad rámec půjčené částky, přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro dané období. Soud musí vždy hodnotit smlouvu jako celek a zkoumat veškeré její náležitosti. Soud tedy uzavřenou smlouvu považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o.z. Soud však z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] (nezaplacená jistina) společně s příslušným zákonným úrokem z prodlení od [datum]. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o.z. ve spojení s ustanovením § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši byla žaloba zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o úvěru, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit smluvní pokuty, poplatky, obchodní úroky. 10. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s Položkou 2 odst. 2. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. 11. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ AT“), a to tak, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 69 %, z 31 % byla neúspěšná, žalobkyni tak náleží 38 % nákladů řízení. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a odměna advokáta [částka] podle § 14b odst. 1 bod 1. AT za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 AT (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po [částka], paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) AT za tři úkony právní služby po [částka], a z důvodu, že zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem DPH, náleží mu rovněž náhrada této daně ve výši 21 % ze základu [částka] v částce [částka], tj. celkem tedy [částka]. Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně činí [částka], 38 % uvedených nákladů představuje částka [částka]. Tuto částku je tedy žalovaná povinna uhradit na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.