10 C 153/2021-16 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou doručenou soudu dne 31. 7. 2021 se žalobkyně domáhala na žalované vrácení peněžních prostředků ze smlouvy půjčce [číslo] s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovanou smlouvu o půjčce na částku 13 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí půjčky poplatek za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč, úroky ve výši 1 820 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 5 200 Kč. Dále se žalovaná zavázala zaplatit poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 348 Kč Celkem se žalovaná zavázala vrátit půjčku s poplatkem v 58 pravidelných týdenních splátkách po 396 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, na půjčku uhradila pouze částku 3 400 Kč, závazek se tak stal splatným v celém rozsahu dne 14. 10. 2016 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byla pohledávka původního věřitele za žalovanou postoupena žalobkyni. Žalobkyně po žalované požaduje pouze vrácení částky celkem 9 600 Kč představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Se souhlasem účastníků byla věc projednána bez jednání (§ 115a o.s.ř.), kdy výzva, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání byla žalované spolu s žalobou doručena dle § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu vedenou v centrální evidenci obyvatel. Soud proto věc projednal na základě listinných důkazů založených ve spise. Na základě listinných důkazů založených ve spise a s přihlédnutím k žalobním tvrzením dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Ze smlouvy o postoupení ze dne 6. 12. 2019 uzavřené podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], [IČO], bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil žalobkyni pohledávku za žalovanou vymáhanou touto žalobou. Dopisem ze dne 6. 12. 2019 žalobkyně doložila, že žalovaná byla informována o tom, že k postoupení pohledávek došlo. Žalobkyně je proto aktivně legitimována k podání žaloby. Z důkazu smlouva o půjčce ze dne 4. 9. 2015 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], poskytl žalované částku ve výši 13 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do 14. 10. 2016. Žalovaná však nevrátila sjednanou částku řádně a včas, když uhradila pouze částku 3 400 Kč a dostala se do prodlení. Soud proto žalované uložil v souladu s § 2991 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni částku 9 600 Kč s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 2 464,37 Kč a 8,05 % zákonným úrokem z prodlení z částky 9 600 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Podle položky 2, bodu 2 Sazebníku poplatků, jenž je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, jelikož nebyl vydán platební rozkaz a v řízení bylo pokračováno, a to na účet Okresního soudu Plzeň-sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jež byla v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady se sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1, písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 právní úkony ve výši 200 Kč a podle § 14b odst. 5. písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrada v částce 100 Kč za každý z 3 úkonů právní služby a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč.