10 C 154/2019-188 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobci se žalobou podanou dne 19. 12. 2019 domáhali zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím žalovanou s odůvodněním, že mezi žalobci, jako pronajímateli, a žalovanou, jako nájemcem, byla dne 31. 10. 2016 uzavřena smlouva o nájmu prostor sloužících k podnikání, na jejímž základě byly žalované pronajaty nemovité věci a to pozemek parc. [číslo] ostatní plocha, pozemek parc. č. stavební [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa] rodinný dům, k.ú. a [územní celek], vše zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, [stát. instituce]. Mezi smluvními stranami bylo sjednáno nájemné ve výši 24 047 Kč měsíčně se splatností vždy k poslednímu dni každého běžného kalendářního měsíce. Pro případ porušení kterékoli ze smluvních povinností plynoucích z této smlouvy na straně nájemce, smluvní strany sjednaly v článku VI. odst. 6.6. uvedené smlouvy smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč za každý jednotlivý případ takového porušení s tím, že smluvní pokuta je splatná na písemnou výzvu pronajímatele doručenou nájemci. Žalovaná podstatně porušila nájemní smlouvu, když nehradila sjednané nájemné za období delší než jeden měsíc, konktrétně se jednalo o měsíc červenec, srpen, září 2019. Z důvodu podstatného porušení nájemní smlouvy žalobci tuto smlouvu vypověděli výpovědí ze dne 13. 9. 2019, doručenou žalované dne 16. 9. 2019. Následně žalobci uplatnili u žalované dopisem ze dne 7. 10. 2019 smluvní pokutu, v němž specifikovali poručení povinností nájemcem a požadovali uhrazení smluvní pokuty za období červenec, srpen a září roku 2019, celkem ve výši 300 000 Kč, tj. za každý jednotlivý případ porušení částku 100 000 Kč, když za předmětné měsíce bylo nájemné ze strany žalované zaplaceno až dne 2. 10. 2019. Žalovaná se odůvodnění výpovědi z nájmu ohradila, současně však uvedla, že se rozhodla po zvážení celé věci ukončení nájemní smlouvy akceptovat, jelikož již nadále nechce být vázána a následně dne 27. 9. 2019 došlo k vyklizení a k předání předmětných prostor žalobcům. Žalovaná brojila proti uplatnění smluvní pokuty zejména z důvodu, že k neplacení nájemného ze strany nájemce došlo v důsledku prodlení na straně pronajímatele a prodlení na straně nájemce tak nemohlo vůbec nastat. Ze strany žalobců však nedošlo k žádnému prodlení s žádným vyúčtováním měsíčního nájemného. Faktury za předmětné měsíce byly řádně doručeny k rukám nájemce a nevykazovaly vady, pro které by žalovaná neměla platit nájemné a to navíc za období tří měsíců po sobě jdoucích. Předmětná nájemní smlouva prodlení na straně pronajímatele neupravuje. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že ujednání o smluvní pokutě v nájemní smlouvě je neurčité, smluvní pokuta je sjednána v absolutně nepřiměřené výši a v této souvislosti žalovaná navrhla její moderaci s tím, že žalobcům nárok na smluvní pokutu nevznikl v důsledku prodlení na jejich straně. Žalovaná odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1400/2011 dle níž jednou z podstatných obsahových náležitostí ujednání o smluvní pokutě je určení konkrétní povinnosti, jejíž porušení je smluvní pokutou zajišťováno a v případě, že je smluvní ujednání koncipováno tak, že je smluvní pokutou sankcionováno jakékoliv porušení smlouvy, je potřeba jej vyhodnotit jako absolutně neplatné z důvodu neurčitosti takového ujednání. V daném případě ani výkladem předmětné nájemní smlouvy nelze dospět k tomu, které konkrétní povinnosti měly být dle smluvních stran utvrzeny smluvní pokutou. Dále žalovaná namítala, že se nemohla dostat do prodlení s placením za nájem z důvodu, že žalobci dlouhodobě nevystavovali k platbám za nájemné řádné účetní doklady, kdy žalovaná prostřednictvím svého zaměstnance [jméno] [příjmení] v e-mailové komunikaci ze dne 22. 5. 2019 upozorňovala žalobkyni a) na to, že na daňových dokladech má v kolonce IČ uvedené nesprávné číslo a vyzývala ji k opravě. Žalobkyně a) nejprve reagovala v e-mailové odpovědi tak, že IČ Značek je správně, následně uváděla, že pokud jde o její IČ, tak na nájem žádné nemá a na fakturách má uvedené rodné číslo, protože to tak požadoval finanční úřad. Žalobkyně a) byla požádána, aby neuváděla IČ rodné číslo. Nadále však žalobkyně a) uváděla na fakturách v kolonce IČ nesprávný údaj a to rodné číslo a faktury nebyly nikdy opraveny. Z tohoto důvodu žalovaná přistoupila k pozastavení plateb na nájemné z důvodů potencionálního způsobení žalované značných potíží s uznatelností zaplacených nesprávných dokladů či jiných sankcí. Žalobci se nepokusili kontaktovat žalovanou s výzvou k zaplacení nájemného či jednání o odstranění vzájemných rozporů. Dne 16. 9. 2019 žalovaná obdržela výpověď z nájemní smlouvy, odůvodněnou prodlením s placením nájemného. Žalovaná s důvody výpovědi nesouhlasil, proti tomuto se ohradila, ale současně se rozhodla po zvážení celé věci ukončení smlouvy akceptovat, jelikož již nadále nechtěla být vázána smlouvou a dne 27. 9. 2019 došlo k předání předmětu nájmu. Ke konečné platbě za nevypořádané nájemné žalovaná přistoupila s ohledem na ukončení nájemní smlouvy. Definitivního vypořádání vzájemných, byť sporných, závazků a za účelem předejití zbytečných sporů, hádek s žalobci. Ohledně nepřiměřenosti výše smluvní pokuty žalovaná odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Od 1299/2006, dle něhož smluvní pokutu stanovenou částkou lze považovat za nepřiměřenou při zohlednění poměru mezi hodnotou zajištěné povinnosti a výší smluvní pokuty, kterou je dlužník povinen zaplatit. Smluvní pokuta ve vztahu k namítanému porušení smlouvy byla sjednána ve zcela zjevně nepřiměřené výši, když včasné zaplacení nájemného ve výši 24 047 Kč je zajištěno smluvní pokutou ve výši 100 000 Kč, sankce má být tedy více jak 4x vyšší, než je hodnota zajišťované povinnosti. Je tím zajišťována relativně četná povinnost hradit měsíční nájemné bez ohledu na to, jak dlouhé prodlení s placením je. Za žalovanou podepisovala nájemní smlouvu rovněž žalobkyně a), která byla autorem návrhu nájemní smlouvy a která si tak sjednávala smluvní pokutu ve svůj vlastní prospěch a byla tedy ve zjevném střetu zájmů, když je na nájemní smlouvě podepsána za obě smluvní strany. V době podpisu nájemní smlouvy byla žalobkyně a) zaměstnána jako ředitelka žalované a veškerou smluvní agendu měla na starosti. Druhý z jednatelů žalované z tehdejší doby [titul]. [jméno] [příjmení] smlouvu na doporučení žalobkyně a) pouze připodepsal, jelikož neočekával, že by žalobkyně a) v jí navržené smlouvě takto jednostranně znevýhodnila žalovanou, pro kterou sama pracovala a kterou sama ze značné části vlastnila. Žalovaná dále uvedla přepočet požadovaného plnění na množství jednotlivých dnů k prodlení ve vztahu k hodnotě a výši zajišťované povinnosti. Podle žalované je požadovaná výše smluvní pokuty za údajné porušení smluvních povinností žalované nepřiměřená, když i nejnižší přepočtená výše smluvní pokuty za měsíc červenec 2019, kdy údajné prodlení mělo dosáhnout 63 dnů, dosahuje roční úrokové míry 2409 %. Pro případ, že by soud připustil určitost ujednání o smluvní pokutě a současně vyslovil závěr o nepřiměřenosti ujednané smluvní pokuty, žalovaná navrhla moderaci výše požadované smluvní pokuty ve smyslu četné judikatury, která se zabývá maximální přípustnou výší smluvní pokuty za jeden den prodlení dlužníka, když za obecně hraniční míru považuje judikatura i praxe sazbu 0,5 % z dlužné částky za den prodlení dlužníka. 3. Žalobci v replice ze dne 16. 4. 2020 uvedli, že předmětná smlouva o nájmu prostor sloužících k podnikání byla uzavřena mezi podnikateli. V době podpisu smlouvy byla s žalovanou provázána žalobkyně a), toho času zaměstnankyně a jednatelka žalované. Vzhledem k tomu, že v době před uzavřením nájemní smlouvy bylo nutné, aby žalovaná měla odpovídající a reprezentující sídlo a prostory k podnikání, žalobci koupili pozdější předmět nájmu a tento žalované na základě předmětné smlouvy poskytli. Vzhledem k tomu, že žalované hrozilo vypovězení nájemní smlouvy na dosavadní prostory, které užívala a přišla by tak o prostory sloužící k podnikání, žalobci z důvodu, že by žalovaná s největší pravděpodobností nezískala hypoteční úvěr, koupili předmět budoucího nájmu svým jménem, na což čerpali prostřednictvím úvěrující banky hypoteční úvěr, kde byly nastaveny přesné měsíční splátky. O tomto žalovaná věděla již před koupí budoucího předmětu nájmu, když žalobkyně a) nákup pozemků se stavbou konzultovala se svým společníkem ¾ vlastníkem podílu žalované a jednatelem [titul]. [jméno] [příjmení]. Po nabytí budoucího předmětu nájmu do vlastnictví žalobců, dcera jednatele žalované [titul]. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], sestavila návrh smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání, který byl smluvními stranami bez jakýchkoliv zásahů odsouhlasen a podepsán a přezkoumán dne 23. 2. 2017 [jméno] [příjmení]. Byla to teda sama žalovaná, respektive dcera ovládající osoby žalované, která zřejmě po poradě se svým otcem [titul]. [jméno] [příjmení] stanovila obsah celé smlouvy o nájmu. Vzhledem k výši