10 C 168/2021-18 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na základě které si žalovaný zapůjčil od žalobkyně částku ve výši [částka]. Spotřebitelský úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostně. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru byl úvěr poskytnut jako bezúčelový a smluvní strany si dohodly smluvní úrok ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaný se zavázal uhradit tento úvěr ve 3 splátkách, nejpozději do [datum] v celkové výši [částka]. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovaného písemnou upomínkou ze dne [datum], aby uhradil svůj dluh, který k uvedenému datu činil částku [částka] a následně druhou písemnou upomínkou ze dne [datum], aby uhradil na svůj dluh k uvedenému datu částku [částka]. Žalobkyně uplatňuje nárok na úhradu dlužné částky ve výši [částka]. Dále žalobkyně požaduje z důvodu prodlení zákonný úrok z prodlení z částky za jednotlivé splátky a smluvní úrok ve výši 0,1 % denně dle splatnosti jednotlivých splátek do zaplacení. Účastníci si dále sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení z částky z neuhrazené jistiny. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), na základě které žalobkyně zapůjčila žalovanému částku ve výši [částka], žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr splatit do [datum] ve 3 měsíčních splátkách v celkové výši [částka]. Zápůjční úroková sazba činila 0,1 % denně a poplatek za poskytnutí a správu úvěru [částka] měsíčně, RPSN činila 5 930,36%. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo prokázáno, že dne [datum] zaslala na účet žalovaného částku [částka]. Žalovaný dosud neuhradil ničeho. 4. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, vyplývá, že:„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ 5. V době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v dubnu 2021, dle statistických dat ČNB, činila roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR 7,78 %. Bylo by tak možné tolerovat navýšení až 23,34 % ročně. V projednávané věci však činí RPSN 5 930,36 % Smlouvou o úvěru je navýšení rozděleno na úrok a poplatek, poplatek zde však plní stejnou funkci jako úrok, na poplatek je tak nutno nahlížet jako na úrokové navýšení. Plnění poskytnuté žalobkyní je v hrubém nepoměru hodnotě proti plnění požadovaném po žalovaném, za dobu trvání úvěru měla žalobkyni uhradit částku související s poskytnutím úvěru téměř ve výši jistiny. Soud tedy uzavřenou smlouvu považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 občanského zákoníku. Soud však z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] (nezaplacená jistina). Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 občanského zákoníku mohlo být oznámení o postoupení pohledávky žalovanému doručeno nejdříve po uplynutí tří dnů od odeslání předžalobní upomínky ze dne [datum], zaslané poštou dne [datum], tedy [datum]. V předžalobní upomínce byla stanovena lhůta k úhradě dlužné částky do [datum]. Od [datum] tak nastalo na straně žalovaného prodlení a v této souvislosti byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o úvěru, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit smluvní pokuty, poplatky, obchodní úroky. 6. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku ve výši [částka] v souladu s Položkou 2 odst. 2. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. 7. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 82 %, z 18 % byla neúspěšná, žalobkyni tak náleží 64 % nákladů řízení. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a soudní poplatek, který žalobkyně bude ještě povinna zaplatit ve výši [částka], tedy celkem [částka]. Další náklady představují 3 úkony právní pomoci dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, § 14b odst. 1 á [částka] (příprava, převzetí věci, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby), 3 režijní paušály á [částka] rovná se [částka] (§ 14b odst. 5 písm. a)), 21% DPH ve výši [částka] Celkem náklady řízení činí [částka], z toho 42 % rovná se [částka].