10 C 196/2021-15 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou ze dne 17. 8. 2021 se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 24 400 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnila tak, že původním věřitelem, společností [právnická osoba], na ní byla postoupena pohledávka z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené žalovanou se společností [právnická osoba] Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal a fakticky předáním v hotovosti při podpisu smlouvy splnil svoji povinnost poskytnout žalované částku 30 000 Kč. Žalovaná se proti tomu zavázala vrátit poskytnutou částku s navýšením o 28 994 Kč formou pravidelných měsíčních splátek v celkovém počtu 24 splátek po 2 459 Kč. Žalovaná uhradila dluh pouze zčásti, celkem zaplatila 5 600 Kč. Splatnost dluhu nastala v souvislosti s marným uplynutím splátkového kalendáře ke dni 1. 11. 2020. Žalobkyně po žalované požaduje pouze vrácení částky 24 400 Kč představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalovaná se na základě výzvy soudu, která obsahovala doložku, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), nevyjádřila. Výzva byla žalované doručena dne 11. 11. 2021 do vlastních rukou. Soud má za to, že proti tomuto postupu nemá námitky a rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení §115a o.s.ř. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Žalobkyně s původním věřitelem, společností [právnická osoba], uzavřela podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvu o postoupení pohledávek, kterou převedl na žalobkyni i pohledávku z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 1. 11. 2018 za žalovanou. Oznámení o postoupení pohledávky učiněné podle § 1883 občanského zákoníku bylo původním věřitelem učiněno dopisem ze dne 18. 12. 2020. Z důkazu smlouva o zápůjčce ze dne 1. 11. 2018 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], poskytl žalované částku ve výši 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do 1. 11. 2020. Žalovaná však nevrátila sjednanou částku řádně a včas, když uhradila pouze částku 5 600 Kč a dostala se do prodlení. Soud proto žalované uložil v souladu s § 2991 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni částku 24 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 262,81 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 400 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 428 Kč Tyto náklady se sestávají ze soudního poplatku ve výši 976 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1, písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 právní úkony ve výši 300 Kč a podle § 14b odst. 5. písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrada v částce 100 Kč za každý z 3 úkonů právní služby a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 200 Kč částkou 252 Kč.