25 C 161/2021-25 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou podanou k Okresnímu soudu Plzeň - sever dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení celkové částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] došlo mezi žalobkyní a žalovaným k uzavření rámcové smlouvy [číslo] souladu s obchodními podmínkami [právnická osoba] Na základě rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne [datum] uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši [částka] (úvěr č. [anonymizováno]). Žalovanému byl tento úvěr vyplacen na běžný účet dne [datum]. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval a žalobkyně vyjádřila souhlas, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Z rámcové smlouvy [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena rámcová smlouva, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, dodatku [číslo] k rámcové smlouvě a z mimořádného výpisu z běžného účtu žalovaného vyplývá, že žalobkyně poskytla dne [datum] žalovanému úvěr č. [anonymizováno] ve výši [částka]. V souladu s obchodními podmínkami se žalovaný zavázal úvěr splácet (dle dodatku [číslo]) v 96 pravidelných měsíčních splátkách po [částka] při úrokové sazbě 15,90 % ročně. Splatnost byla stanovena k 13. dni v kalendářním měsíci počínaje 13. dnem v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr čerpán, tj. [datum]. Ze splátkového kalendáře k úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl v prodlení s úhradou splátek od [datum]. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně oznámila žalovanému, že celý úvěr byl z důvodu nehrazení splátek z jeho strany zesplatněn k datu [datum]. Z přehledu plateb k úvěru [anonymizováno] vyplývá, že ke dni [datum] činila dlužná jistina [částka] a úrok [částka]. V průběhu řízení (dříve, než ve věci bylo jednáno) vzala žalobkyně svým podáním ze dne [datum] žalobu v rozsahu jistiny [částka], smluvního úroku ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného zákonného smluvního úroku ve výši [částka] zpět s odůvodněním, že žalovaný uhradil dne [datum] částku [částka], kdy žalobce započetl tuto částku zčásti na jistinu – [částka] a zčásti na kapitalizovaný úrok – [částka]. Soud proto ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. výrokem I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu učiněného zpětvzetí zastavil. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi účastníky byla podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru, na jejímž základě banka poskytla žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal jej v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem uhradit. Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok z úvěru vyplývá z ustanovení § 2395 o.z. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, využila banka v souladu s § 2001 o.z. svého oprávnění a od smlouvy odstoupila. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil ani neprokazoval, že by dlužné částky žalobkyni uhradil, soud tak s ohledem na výše uvedené skutkové závěry žalobě v rozsahu nedotčeném zpětvzetím vyhověl. Žalobkyně požadovala vrácení dlužné jistiny s úrokem ve sjednané výši 15,90 % od zesplatnění do [datum] a podle § 1970 o.z. má právo také na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Od [datum] pak byl žalobkyni přiznán nárok na smluvní úrok pouze ve výši 8,25 % ročně, a to s ohledem na znění ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které stanoví, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů z částky [částka] na [částka] dle položky 1 sazebníku. Podle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o [částka], bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním, soud vrátí poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku) vzniklý podle § 6a odst. 3, bylo-li řízení zastaveno jen zčásti. Jelikož soudní poplatek po doměření činí [částka] dle položky 1 bod 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, má žalobkyně nárok na vrácení soudního poplatku v poměrné části [částka]. Výrokem III. proto bylo rozhodnuto o vrácení částky [částka] ([částka] – [částka]). O náhradě nákladu řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladu řízení v částce [částka] představující zaplacený soudní poplatek [částka] včetně doplatku soudního poplatku [částka], tj. [částka], ponížené o poměrnou část soudního poplatku, který byl vrácen žalobkyni z titulu částečného zpětvzetí žaloby.