25 C 185/2021-14 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobce se vůči žalovanému domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení na straně žalované na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobci. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů, když žalobce i žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdali. 3. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel, [právnická osoba], uvedenou smlouvou podle ustanovení § 1879 - 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), postoupil pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o půjčce [číslo] na žalobce. Současně původní věřitel [právnická osoba], dopisem ze dne [datum], který dle podacího lístku byl odeslán žalovanému dne [datum], splnil svoji informační povinnost vůči žalovanému týkající se postoupení pohledávky. Ze smlouvy [číslo] která odkazovala na smluvní podmínky, je zřejmé, že smluvní strany spolu uzavřely smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o.z. na jejímž základě se zavázal původní věřitel poskytnout žalovanému částku [částka] s tím, že žalovanému byla předána v den uzavření smlouvy částka [částka] (částka [částka] byla použita na refinancování předchozí zápůjčky) v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal zapůjčenou částku vrátit s navýšením o poplatky v celkové výši [částka] v 60 pravidelných týdenních splátkách po [částka], poslední splátka ve zbytku. Žalobce uvedl, že žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku [částka] a žalovaný tuto skutečnost nikterak nerozporoval, když zůstal v řízení nečinný. S ohledem na tuto skutečnost žalobce uplatňoval zaplacení [částka] jakožto rozdíl mezi poskytnutými prostředky a vrácenou částkou. Vedle toho žalobce uplatňoval zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky a dále až do zaplacení. Žalobce prokázal, že žalovanému byla zaslána poštou předžalobní upomínka ze dne [datum], odeslaná žalovanému dne [datum]. 4. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem, či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“. 5. Uzavřenou smlouvu soud shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. V době uzavření smlouvy o zápůjčce, tj. v dubnu 2018 dle statistiky ČNB ([příjmení] systém časových řad UK 7) činila průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy se splatností od jednoho roku do pěti let pro potřeby domácnosti na spotřebu 10,55 %. Bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek, tj. 31,65 %. Navýšení zápůjčky [částka] o [částka] (při délce zápůjční doby 60 týdnů) maximální akceptovatelnou hranici úroku 31,65 % ročně zcela jednoznačně přesahuje. Žalovaný od právního předchůdce žalobce převzal částku [částka] v hotovosti a částka [částka] byla použita na úhradu předchozího závazku mezi stranami, avšak vrátil pouze [částka]. Soud tak z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % jdoucím ročně od [datum] až do zaplacení, když žalobce zaslal žalovanému dne [datum] oznámení o postoupení pohledávky. V souladu s ustanovením § 573 o.z. se oznámení mohlo dostat do dispoziční sféry žalovaného dne [datum], žalovaný se dostal do prodlení následující den. Ve zbývající části, kdy žalobce požadoval úrok z prodlení nad rámec shora uvedeného, byla žaloba zamítnuta. 6. Soud dále výrokem III. tohoto rozsudku s ohledem na skutečnost, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci úspěch v poměru 94 % (neúspěšný byl ze 6 %). Právo na náhradu nákladů řízení ve výši 88 % tedy svědčí žalobci. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek [částka], doplatek soudního poplatku [částka], odměna advokáta ve výši [částka] podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po [částka], paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony právní služby po [částka] a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. také náhrada 21 % DPH ze základu [částka] v částce [částka], tj. celkem tedy [částka], z toho žalobci náleží poměrná část odpovídající 88 %, tj. [částka]. Tuto částku je tedy žalovaný povinen uhradit na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.