25 C 190/2021-12 — Okresní soud Plzeň-sever

Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, kterou dle žalobního tvrzení žalovaná dluží žalobkyni z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], která byla uzavřena mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také„ původní věřitel“). Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto postupem souhlasili. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel [právnická osoba] uvedenou smlouvou podle § 1879-1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“), postoupil pohledávku za žalovanou žalobkyni. Současně původní věřitel dopisem ze dne [datum] splnil svoji informační povinnost vůči žalované týkající se postoupení pohledávky. Z listin založených ve spise dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), na základě které poskytl žalované téhož dne zápůjčku ve výši [částka] formou bankovního převodu na účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky [částka], a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž RPSN činila 238,10%. Žalovaná uhradila celkem [částka]. Žalobkyně žalobou v této věci požadovala po žalované pouze zbývající neuhrazenou jistinu ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího od oznámení postoupení pohledávky, tj. od [datum], do zaplacení, poplatek za poskytnutí zápůjčky nepožadovala. Vzhledem k dosavadní judikatuře je výše uvedenou smlouvu o zápůjčce nutno považovat za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o.z., neboť smlouva obchází zákon, když svou podstatou směřuje k navýšení odměny za poskytnutou půjčku, především co se týká dalších poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy. Žalobkyně si toho byla nepochybně vědoma, když požadovala po žalované pouze úhradu z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o.z. a nepožadovala smluvní navýšení. Soud dospěl k závěru, že uplatněný nárok žalobkyně je po právu, a proto bylo žalobě vyhověno v plném rozsahu. Podle § 1970 o.z. má žalobkyně též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vl. nařízení č. 351/2013 Sb. od [datum] do zaplacení. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky [částka] na [částka] dle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit [částka]. Úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku [částka], doplatku soudního poplatku [částka], odměny advokáta podle § 14b odst. 1, bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po [částka], paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony právní služby po [částka] a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. také z náhrady 21 % DPH ze základu [částka] v částce [částka], tj. celkem [částka].