25 C 192/2021-46 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobce se vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 33 327,42 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobci. Dále se žalobce domáhal zaplacení částky 3 192,58 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], kterou uzavřel žalovaný rovněž se společností [právnická osoba], [IČO], přičemž i tato pohledávka byla postoupena žalobci. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů, když žalobce i žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdali. 3. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel, [právnická osoba], uvedenou smlouvou podle § 1879 - 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), postoupil pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o půjčce [číslo] smlouvy o půjčce [číslo] na žalobce. Současně původní věřitel, [právnická osoba], dopisem ze dne [datum], který dle podacího lístku byl odeslán žalovanému dne [datum], splnil svoji informační povinnost vůči žalovanému týkající se postoupení pohledávek. Ze smlouvy [číslo] je zřejmé, že smluvní strany spolu dne [datum] uzavřely smlouvu o půjčce, na jejímž základě se zavázal původní věřitel poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč s tím, že žalovanému byla celá částka předána v hotovosti v místě jeho bydliště, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal půjčenou částku vrátit s navýšením o 16 720 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 620 Kč, poslední splátka ve zbytku. Ze smlouvy [číslo] je zřejmé, že smluvní strany spolu dne [datum] uzavřely smlouvu o půjčce, na jejímž základě se zavázal původní věřitel poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč s tím, že žalovanému byla celá částka předána v hotovosti v místě jeho bydliště, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal půjčenou částku vrátit s navýšením o 7 360 Kč v 55 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč, poslední splátka ve zbytku. 4. Žalobce uvedl, že žalovaný neplatil řádně a včas dohodnuté splátky, když uhradil na půjčku z titulu smlouvy [číslo] celkem 14 167,42 Kč, z toho 8 110,60 Kč bylo započteno na jistinu a 6 056,82 Kč na poplatek. S ohledem na tuto skutečnost žalobce uplatňoval zaplacení 3 192,58 Kč (17 360 Kč – 14 167,42 Kč) na nevrácené jistině. Na půjčku z titulu smlouvy [číslo] žalovaný uhradil celkem 3 392,58 Kč. S ohledem na tuto skutečnost žalobce uplatňoval zaplacení 33 327,42 Kč (36 720 Kč – 3 392,58 Kč) na nevrácené jistině. Vedle toho žalobce uplatňoval zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni postoupení obou pohledávek a dále od [datum] až do zaplacení. Žalobce prokázal, že žalovanému zaslal poštou dne [datum] předžalobní upomínku. 5. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem, či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“. 6. Soud obě shora uvedené smlouvy shledal absolutně neplatnými pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy [číslo] tj. v [anonymizováno] [rok] dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy se splatností od jednoho roku do pěti let pro potřeby domácnosti 13,07 %. V době uzavření smlouvy [číslo] tj. v [anonymizováno] [rok] dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy se splatností od jednoho roku do pěti let pro potřeby domácnosti 13,12 %. Bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek, tj. 39,21 % a 39,36 %. Navýšení půjčky 20 000 Kč o 16 720 Kč při délce zápůjční doby 60 týdnů a půjčky 10 000 Kč o 7 360 Kč při délce zápůjční doby 55 týdnů maximální akceptovatelnou roční hranici úroku zcela jednoznačně přesahuje. 7. V této souvislosti je třeba rovněž zohlednit závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní. Na obě smlouvy o půjčce jako celek uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce dne [datum] a [datum] je tedy nutné pohlížet ve světle shora citované judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu jako na absolutně neplatné ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, neboť předmětné smlouvy představují značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (žalovaného) jakožto slabší smluvní strany, když sjednaný poplatek a hotovostní inkaso výší neodpovídají obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty, přičemž u poplatku za hotovostní inkaso navíc není zohledněno, zda tato služba byla skutečně poskytnuta či nikoliv, a je uplatňován paušálně, z čehož je nutné dovodit závěr, že skutečným účelem jeho sjednání je obejít omezení týkající se maximální možné výše odměny za poskytnutí půjčky. Vzhledem k tomu, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 451 a násl. obč. zák., kdy žalovaný se na úkor právního předchůdce žalobce plněním, které mu poskytl na základě neplatného právního úkonu, bezdůvodně obohatil, a proto byl povinen toto obohacení vydat. Jelikož žalovaný od právního předchůdce žalobce převzal v jednom případě částku 10 000 Kč a v případě druhé neplatně uzavřené smlouvy o půjčce pak žalovaný převzal částku 20 000 Kč, na dlužné částky uhradil 14 167,42 Kč a 3 392,58 Kč, soud tak z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 451 a násl. obč. zák. uložil žalovanému zaplatit žalobci pouze dlužnou částku 12.440 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. V souladu s ustanovením § 573 o.z. se oznámení mohlo dostat do dispoziční sféry žalovaného dne [datum], žalovaný se dostal do prodlení po uplynutí 10. dne od tohoto data, tj. dne [datum], když v oznámení byla stanovena lhůta k úhradě 10 dní a jelikož konec lhůty připadá na sobotu [datum], prodlení nastalo až následující pracovní den, tj. v pondělí [datum]. 8. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., a to měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, žalované žádné náklady řízení nevznikly, o nákladech řízení soud tak rozhodl, jak výše uvedeno.