25 C 194/2021-14 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 2 796 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také„ původní věřitel“), která následně předmětnou pohledávku postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Na základě této smlouvy původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 2 000 Kč se splatností ke dni [datum], a to za úplatu ve výši 796 Kč. Žalovaná však na svůj dluh ničeho neuhradila. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že postupitel společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna původním věřitelem oznámením ze dne [datum] ve smyslu ustanovení § 1882 o.z. Dle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. o.z., a to elektronickými prostředky na dálku ve smyslu ustanovení § 562 o.z. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal žalované poskytnout částku 2 000 Kč, což splnil dne [datum] bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve lhůtě 30 dní, tj. nejpozději do [datum]. Poplatek za poskytnutí zápůjčky byl sjednán ve fixní výši 796 Kč. Žalovaná však neuhradila na úvěr žádnou částku, a to ani přes předžalobní upomínku ze dne [datum], která byla dána k doručení téhož dne, jak je patrné z podacího lístku. Žalovaná tak dluží žalobkyni částku 2 796 Kč. Podle § 1970 odst. 1, odst. 2 o.z. má žalobkyně též nárok na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti úvěru do zaplacení. Podle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, činí za návrh na zahájení občanského soudní řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 20 000 Kč, soudní poplatek 1 000 Kč. Dle položky 2, odst. 1 písm. a) za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění do 10 000 Kč, činí soudní poplatek 400 Kč. Podle položky 2, odst. 2 pokud soud platební rozkaz nevydá, pokračuje v řízení a doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Soud platební rozkaz nevydal s ohledem na výši poplatku, žalobkyni tak doměřil soudní poplatek ve výši 600 Kč ve výroku II. tohoto rozsudku. Úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z doplatku soudního poplatku 600 Kč, odměny advokáta 600 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 200 Kč a z paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony právní služby po 100 Kč. Jelikož zástupce žalobce prokázal, že je plátcem DPH náleží mu rovněž náhrada této daně ve výši 21 % ze základu 900 Kč v částce 189 Kč, tj. celkem tedy 2 089 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.