25 C 201/2021-24 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 4 840,73 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení a dále částky 24,91 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] došlo mezi žalobkyní a žalovaným k uzavření rámcové smlouvy [číslo] v souladu s obchodními podmínkami [právnická osoba] Na základě této rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne [datum] uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 5 000 Kč, který byl žalobkyní schválen dne [datum] poté, co vyhodnotila, že žalovaný splňuje podmínky pro poskytnutí kontokorentu, a umožnila žalovanému čerpat jej prostřednictvím účtu č. [bankovní účet]. Z důvodu závažného porušení smluvních povinností ze strany žalované byl kontokorent ke dni [datum] zesplatněn. Žalovanému byla téhož dne zaslána předžalobní výzva, žalovaný však nijak nereagoval a neuhradil na svůj dluh žádnou částku. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Z rámcové smlouvy [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena rámcová smlouva, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Z dodatku [číslo] k rámcové smlouvě bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] dodatek, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 5 000 Kč, což bylo žalobkyní schváleno dne [datum] poté, co vyhodnotila, že žalovaný splňuje podmínky pro poskytnutí kontokorentu, a umožnila žalovanému čerpat jej prostřednictvím účtu č. [bankovní účet]. Z přehledu plateb kontokorentu bylo zjištěno, že od [datum] došlo k blokaci tohoto oprávnění žalovaného na podkladě interního rozhodnutí banky, a to z důvodu závažného porušení smluvních povinností ze strany žalovaného, kdy žalovaný byl k datu měsíční splatnosti úroků povinen mít na běžném účtu k dispozici alespoň částku k úhradě úroků, tuto povinnost žalovaný porušil dne [datum]. Z tohoto důvodu žalobkyně dne [datum] přistoupila k zesplatnění kontokorentu. Dále žalovaný dluží žalobkyni částku 24,91 Kč, která odpovídá nezaplacenému měsíčnímu poplatku za neomezené zasílání informačních SMS dle ceníku [právnická osoba] Dne [datum] žalobkyně naúčtovala žalovanému tento poplatek ve výši 25 Kč, tato částka následně byla ponížena o kladnou jistinu kontokorentu. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] ve spojení s podacím archem ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, žalovaný však nijak nereagoval a neuhradil na svůj dluh žádnou částku. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi účastníky byla podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru, na jejímž základě banka poskytla žalovanému úvěr (kontokorent) a žalovaný se zavázal dodržet sjednané podmínky k jeho oprávněnému čerpání. Žalovaný však sjednané podmínky závažným způsobem porušil, a proto žalobkyně dne [datum] úvěr zesplatnila. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by na předmětné pohledávce žalobkyni uhradil jakoukoli částku, soud tak žalobě vyhověl v plném rozsahu, včetně povinnosti uhradit smluvní úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž výše úroku z prodlení byla určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Od [datum] pak žalobkyni byl vůči žalovanému přiznán nárok na smluvní úrok pouze ve výši 8,25 % ročně, jak požadovala, a to s ohledem na znění ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které stanoví, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Výrokem II. tohoto rozsudku soud uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobci doměřen soudní poplatek z částky 400 Kč na 1 000 Kč dle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit 600 Kč. O náhradě nákladu řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladu řízení v částce 1 000 Kč představující zaplacený soudní poplatek 400 Kč a doplatek soudního poplatku 600 Kč.