25 C 209/2021-20 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobce se vůči žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobci. Dále se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou uzavřel žalovaný rovněž se společností [právnická osoba], [IČO], přičemž i tato pohledávka byla postoupena žalobci. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů, když žalobce i žalovaná se práva účasti na projednání věci vzdali. 3. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel, [právnická osoba], uvedenou smlouvou podle § 1879 - 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) postoupil pohledávky za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru [číslo] smlouvy o úvěru [číslo] na žalobce. Současně původní věřitel dopisem ze dne [datum], který dle podacího lístku byl odeslán žalovanému dne [datum], splnil svoji informační povinnost vůči žalovanému týkající se postoupení pohledávek. 4. Ze smlouvy [číslo] je zřejmé, že smluvní strany spolu uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., na jejímž základě se zavázal původní věřitel poskytnout žalovanému částku [částka] s tím, že žalovanému byla celá částka předána v hotovosti v místě jeho bydliště, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal půjčenou částku vrátit s navýšením o [částka] (úrok [částka], hotovostní inkaso [částka], odměna za administrativní činnost [částka]) v 58 pravidelných týdenních splátkách po [částka]. Ze smlouvy [číslo] je zřejmé, že smluvní strany spolu uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., na jejímž základě se zavázal původní věřitel poskytnout žalovanému částku [částka] s tím, že žalovanému byla celá částka předána v hotovosti v místě jeho bydliště, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal půjčenou částku vrátit s navýšením o [částka] (z toho úrok [částka], poplatek za hotovostní inkaso [částka], odměna za administrativní činnost [částka]) v 58 pravidelných týdenních splátkách po [částka]. 5. Žalobce uvedl, že žalovaný neplatil řádně a včas dohodnuté splátky, když uhradil na úvěr z titulu smlouvy [číslo] celkem pouze [částka] a na úvěr z titulu smlouvy [číslo] pouze [částka]. S ohledem na tuto skutečnost žalobce uplatňoval zaplacení [částka] ([částka] – [částka]) a 25 000 ([částka] – [částka]) na dlužné jistině a poplatcích. Vedle toho žalobce uplatňoval zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni postoupení obou pohledávek a dále až do zaplacení. Žalobce prokázal, že žalovanému byla zaslána poštou předžalobní upomínka ze dne [datum], odeslaná žalovanému dne [datum]. 6. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“. 7. Obě uzavřené smlouvy o úvěru soud považuje za absolutně neplatné, když v době uzavření smluv, tj. říjnu 2017 a červenci 2017 činila dle statistiky ČNB roční procentuální sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR pro úvěry a půjčky se splatností od jednoho roku do pěti let 11,30 % a 11,03 %. Bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek, to je 33,90 % p.a. a 33,09 % p.a. Je sice pravdou, že smluvní úrok byl dle smluvních podmínek stanoven ve výši 23,72 % ročně, avšak při posuzování platnosti smlouvy musí soud posuzovat smlouvu jako celek s veškerými náležitostmi. Ve smluvních podmínkách je dále mj. stanoveno, že výše RPSN činí 195 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, je zřejmé, že částky, které měl žalovaný zaplatit nad rámec zapůjčené částky, přesahují i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry v daném období a je nutno pohlížet na uzavřené smlouvy jako na smlouvy absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o.z, neboť smlouva obchází zákon, když svou podstatou směřuje k navýšení odměny za poskytnutou půjčku, především co se týká dalších poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy. Částky, které měl žalovaný uhradit, tak dosahují ve svém souhrnu v případě obou smluv 74 %. V tomto ohledu je třeba hodnotit ujednání ve smlouvách o zápůjčce o nároku na souhrnný poplatek ve světle § 580 o.z. jako ujednání, které je v rozporu s požadavkem dobré víry a které znamená újmu spotřebitele a značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, je tedy ujednáním absolutně neplatným. Soud tedy obě smlouvy shledal absolutně neplatnými pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o.z. a z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. uložil žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] (nesplacené jistiny [částka] + [částka]). Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o.z. mohlo být oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] žalovanému doručeno nejdříve třetí pracovní den od jeho odeslání dne [datum], tj. [datum]. V oznámení byla stanovena lhůta 10 dnů k úhradě od doručení, žalovaný se tak dostal do prodlení až dne [datum] a v této souvislosti byl žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnými samotné smlouvy o úvěru, neplatnými musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit poplatky a obchodní úroky. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.