25 C 232/2021-22 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobce se vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 14 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 269,16 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % a dále spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný se spol. [právnická osoba], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], (dále jen„ původní věřitel“) uzavřel dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, jejíž nedílnou součástí byly standardní podmínky smlouvy o úvěru vztahující se na zákazníky s pobytem v České republice. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému neúčelový, bezhotovostní úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč na dobu neurčitou, přičemž žalovaný čerpal celkem částku ve výši 14 000 Kč. Naproti tomu žalovaný se zavázal částku vrátit společně s úrokem z poskytnutého úvěru ve výši 0,2833 % denně a spolu s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru. Žalovaný však poskytnutou částku řádně a včas nevrátil a ocitl se v prodlení, když neuhradil ani minimální pravidelnou splátku. Původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ přechodný věřitel“). Přechodný věřitel pak postoupil pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci. Podáním ze dne [datum] pak žalobce doplnil, že žalovaný na dlužné částce neuhradil ničeho a do prodlení se dostal již neuhrazením první splátky, která byla splatná do [datum]. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zaláno spolu s předžalobní výzvou ze dne [datum], žalovaný však nikterak nereagoval Z opatrnosti pak žalobce uvedl, že z důvodu chybějící smlouvy o úvěru požaduje částku ve výši 14 000 Kč jako zapůjčenou jistinu spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Nepožaduje žádné smluvené příslušenství ani úrok z úvěru a tuto částku požaduje jakožto plnění poskytnuté bez právního důvodu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobce vyjádřil souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel, [právnická osoba], uvedenou smlouvou podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) postoupil pohledávku za žalovaným přechodnému věřiteli, přičemž přechodný věřitel, spol. [právnická osoba], postoupil pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] podle § 1879 a násl. o.z. žalobci. Současně žalobce, [právnická osoba], dopisem ze dne [datum], který byl dle podacího lístku odeslán žalovanému dne [datum], vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky. Konečně žalobce dne [datum] zaslal žalovanému i předžalobní výzvu k úhradě dluhu ve smyslu ustanovení § 142a o.s.ř. Žalobce dále výpisem z účtu prokázal, že původní věřitel poskytl žalovanému sedmi výběry vždy v částce 2 000 Kč, realizovanými v období od [datum] do [datum], celkem částku ve výši 14 000 Kč. Ze zjištěného skutkového stavu tak vyplývá, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly rovněž obchodní podmínky. Na jejím základě poskytl původní věřitel žalovanému částku 14 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 12,5% za každé čerpání. Denní úroková sazba činila 0,2833%, což je 103,4 % ročně. RPSN činila 225,37 %, pokud dojde k čerpání částky 15 000 Kč a 384,30 % při čerpání částky 5 000 Kč. Žalovaný nedodržel podmínky uzavřené smlouvy, když řádně a včas neuhradil předmětnou částku. Žalovaný do dnešního dne z dlužné částky ničeho neuhradil, a to ani přes výše uvedenou předžalobní upomínku ze dne [datum]. 4. Podle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 5. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle ustanovení § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, kterým je jeho zneužití, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především Čl. 36 Listiny. 8. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 243/2005, dále např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“. 9. V době uzavření smlouvy o úvěru, to je v prosinci 2019, dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u úvěrů poskytnutých peněžními ústavy v případě úvěru se splatností do 1 roku pro potřeby domácnosti na spotřebu 8,70 % ročně. Bylo by tak možné tolerovat navýšení 26,1 % ročně. Roční úroková sazba však činila 103,4 % ročně a RPSN 384,30 % ročně. Z výše uvedeného je zřejmé, že částka, kterou měl žalovaný zaplatit nad rámec půjčené částky, přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry v daném období a je nutno pohlížet na uzavřenou smlouvu jako na smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o.z., neboť smlouva obchází zákon, když svou podstatou směřuje k navýšení odměny za poskytnutou částku, především co se týká dalších poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy. Soud tak musel uzavřenou smlouvu považovat za absolutně neplatnou a nárok žalobce na zaplacení částky 14 000 Kč vyhodnotil z výše uvedených důvodů jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení odpovídající tomu, co žalovaný od původního věřitele čerpal. Soud tak z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou částku 14 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jdoucím od [datum] až do zaplacení, když žalobce zaslal žalovanému dne [datum] oznámení o postoupení pohledávky. V souladu s ustanovením § 573 o.z. se oznámení mohlo dostat do dispoziční sféry žalovaného dne [datum], žalovaný se tak ocitl v prodlení až uplynutím sedmidenní lhůty stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, tj. dne [datum]. 10. Žalobci však nelze přiznat nárok co do žalobou požadovaného kapitalizovaného úroku ve výši 3 269,19 Kč ani co do požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč podle shora citovaného § 2993 o.z., neboť smyslem institutu bezdůvodného obohacení je vydání neoprávněného majetkového prospěchu ve výši, o kterou se jiný subjekt obohatil, nikoliv více než by tato majetková újma činila, když nadto tyto dvě žalobou nárokované částky žalobce na výzvu soudu nijak nespecifikoval a k jejich prokázání žádných důkazů nenavrhl. Soud proto žalobu co do nároku kapitalizovaného úroku ve výši 3