25 C 251/2021-16 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobce se vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 8 600 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobci. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů, když žalobce i žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdali. 3. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel, [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], uvedenou smlouvou podle § 1879- 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), postoupil pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na žalobce. Současně původní věřitel dopisem ze dne [datum], který dle podacího lístku byl odeslán žalovanému dne [datum], splnil svoji informační povinnost vůči žalovanému týkající se postoupení pohledávek. Ze smlouvy [číslo] je zřejmé, že smluvní strany spolu dne [datum] uzavřely smlouvu, na jejímž základě se zavázal původní věřitel poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč s tím, že žalovanému byla celá částka předána v hotovosti v místě jeho bydliště, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal půjčenou částku vrátit s navýšením o 5 910 Kč ve 43 pravidelných týdenních splátkách po 370 Kč, a to v hotovosti do rukou oprávněného zástupce [příjmení] [jméno]. 4. Žalobce uvedl, že žalovaný neplatil řádně a včas dohodnuté splátky, když uhradil na úvěr celkem 1 400 Kč. S ohledem na tuto skutečnost žalobce uplatňoval zaplacení 8 600 Kč (10 000 Kč – 1 400 Kč) na nevrácené jistině. Vedle toho žalobce uplatňoval zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky a dále až do zaplacení. Žalobce prokázal, že žalovanému byla zaslána poštou předžalobní upomínka, odeslaná žalovanému dne [datum]. 5. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem, či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“. 6. Soud shora uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. v prosinci 2016 dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy se splatností do jednoho roku pro potřeby domácnosti 16,82 %. Bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek, tj. 50,46 %. Je sice pravdou, že smluvní úrok byl dle smluvních podmínek stanoven ve výši 20,98 % ročně, avšak při posuzování platnosti smlouvy musí soud posuzovat smlouvu jako celek s veškerými náležitostmi. Ve smluvních podmínkách je dále mj. stanoveno, že výše RPSN činí 230 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, je zřejmé, že celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit nad rámec poskytnuté částky úvěru, přesahuje trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry v daném období a je nutno pohlížet na uzavřenou smlouvu jako na smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z, neboť smlouva obchází zákon, když svou podstatou směřuje k navýšení odměny za poskytnutý úvěr, především co se týká dalších poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy. Částka, kterou měl žalovaný uhradit, tak dosahuje ve svém souhrnu bezmála 60 % jistiny. V tomto ohledu je třeba hodnotit ujednání ve smlouvě o úvěru ohledně nároku na souhrnný poplatek ve světle § 580 o. z. jako ujednání, které je v rozporu s požadavkem dobré víry a které znamená újmu spotřebitele a značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, je tedy ujednáním absolutně neplatným. Žalobci tak z důvodu absolutní neplanosti smlouvy vznikl nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. 7. Soud z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 8 600 Kč (10 000 Kč – 1 400 Kč, které žalovaný uhradil). Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o. z. mohlo být oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] žalovanému doručeno nejdříve třetí pracovní den od jeho odeslání dne [datum], tj. [datum], žalovaný se dostal do prodlení až uplynutím 10. dne od tohoto data, tj. dne [datum], když v oznámení byla stanovena lhůta k úhradě 10 dní a jelikož konec lhůty připadá na sobotu [datum], prodlení nastalo až následující pracovní den, tj. v pondělí [datum]. V této souvislosti byl žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části, kdy žalobce požadoval úrok z prodlení nad rámec shora uvedeného, byla žaloba zamítnuta. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci úspěch v poměru 86,50 % (neúspěšný byl z 13,5 %). Právo na náhradu nákladů řízení ve výši 73 % tedy svědčí žalobci. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 400 Kč, odměna advokáta ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony právní služby po 100 Kč, a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. také náhrada 21 % DPH ze základu 900 Kč v částce 189 Kč, tj. celkem tedy 1 489 Kč, z toho žalobci náleží poměrná část odpovídající 73 %, tj. 1 087 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.