25 C 253/2021-14 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobce se vůči žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení na straně žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobci. Dále se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou žalovaná uzavřela také se společností [právnická osoba], [IČO], která pohledávku postoupila žalobci. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů, když žalobce i žalovaná se práva účasti na projednání věci vzdali. 3. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel, [právnická osoba] uvedenou smlouvou podle § 1879 - 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), postoupil pohledávku za žalovanou z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na žalobce. Současně původní věřitel, [právnická osoba], dopisem ze dne [datum], který dle podacího lístku byl odeslán žalované dne [datum], splnil svoji informační povinnost vůči žalované týkající se postoupení pohledávek. Ze smlouvy [číslo] je zřejmé, že smluvní strany spolu dne [datum] uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o.z., na jejímž základě se zavázal původní věřitel poskytnout žalované částku [částka] s tím, že žalované byla celá částka předána v hotovosti v místě jejího bydliště, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit s navýšením o [částka] v 58 pravidelných týdenních splátkách po [částka], a to v hotovosti do rukou oprávněného zástupce [příjmení] [jméno]. Ze smlouvy [číslo] je zřejmé, že smluvní strany spolu dne [datum] uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o.z., na jejímž základě se zavázal původní věřitel poskytnout žalované částku [částka] s tím, že žalované byla celá částka předána v hotovosti v místě jejího bydliště, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy a zavázala se poskytnutou částku vrátit s navýšením o [částka] v 58 pravidelných týdenních splátkách po [částka]. 4. Žalobce uvedl, že žalovaná neplatila řádně a včas dohodnuté splátky, když uhradila na úvěr z titulu smlouvy [číslo] celkem pouze [částka] a na úvěr z titulu smlouvy [číslo] pouze [částka]. S ohledem na tuto skutečnost žalobce uplatňoval zaplacení [částka] ([částka] – [částka]) a 8 730 ([částka] – [částka]) na nevrácené jistině. Vedle toho žalobce uplatňoval zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni postoupení obou pohledávek a dále až do zaplacení. Žalobce prokázal, že žalované byla zaslána poštou předžalobní upomínka, odeslaná žalované dne [datum]. 5. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem, či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 6. Soud obě shora uvedené smlouvy shledal absolutně neplatnými pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy [číslo] tj. v únoru 2017 dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy se splatností od jednoho roku do pěti let pro potřeby domácnosti 9,54 %. V době uzavření smlouvy [číslo] tj. v červnu 2017 dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy se splatností od jednoho roku o pěti let pro potřeby domácnosti 8,95 %. Bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek, tj. 28,62 % a 26,85 %. Navýšení úvěru [částka] o [částka] při splatnosti 58 týdnů a úvěru [částka] o [částka] při splatnosti 58 týdnů maximální akceptovatelnou roční hranici úroku zcela jednoznačně přesahují. Soud tak považoval uzavřené smlouvy za absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. Žalovaná od právního předchůdce žalobce převzala v jednom případě částku [částka] a uhradila celkem [částka], v druhém případě pak převzala částku [částka] a uhradila [částka]. Soud tak z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. uložil žalované zaplatit žalobci dlužné částky [částka] a [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od [datum] až do zaplacení, když žalobce odeslal žalované dne [datum] oznámení o postoupení pohledávky. V souladu s ustanovením § 573 o.z. se oznámení mohlo dostat do dispoziční sféry žalované dne [datum], žalovaná se dostala do prodlení po uplynutí 10. dne od tohoto data, tj. dne [datum], když v oznámení byla stanovena lhůta k úhradě 10 dní. Ve zbývající části, kdy žalobce požadoval úrok z prodlení nad rámec shora uvedeného, byla žaloba zamítnuta. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci úspěch v poměru 81 % (neúspěšný byl z 19 %). Právo na náhradu nákladů řízení ve výši 62 % tedy svědčí žalobci. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek [částka], odměna advokáta ve výši [částka] podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po [částka], paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony právní služby po [částka] a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. také náhrada 21 % DPH ze základu [částka] v částce [částka], tj. celkem tedy [částka], z toho žalobci náleží poměrná část odpovídající 62 %, tj. [částka]. Tuto částku je tedy žalovaná povinna uhradit na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.