25 C 267/2021-16 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobce se vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 12 590 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobci. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů, když žalobce i žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdali. 3. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel, [právnická osoba], uvedenou smlouvou podle ustanovení § 1879 - 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), postoupil pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] na žalobce. Současně původní věřitel [právnická osoba], dopisem ze dne [datum], který dle podacího lístku byl odeslán žalovanému dne [datum], splnil svoji informační povinnost vůči žalovanému týkající se postoupení pohledávky. Ze smlouvy [číslo] která odkazovala na smluvní podmínky, je zřejmé, že smluvní strany spolu uzavřely smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o.z. na jejímž základě se zavázal původní věřitel poskytnout žalovanému částku 40 000 Kč s tím, že žalovanému byla předána tato částka v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal zapůjčenou částku vrátit s navýšením o poplatky v celkové výši 33 728 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 1 229 Kč, poslední splátka ve zbytku. Žalobce uvedl, že žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 27 410 Kč a žalovaný tuto skutečnost nikterak nerozporoval, když zůstal v řízení nečinný. S ohledem na tuto skutečnost žalobce uplatňoval zaplacení 12 590 Kč jakožto rozdíl mezi poskytnutými prostředky a vrácenou částkou. Vedle toho žalobce uplatňoval zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky a dále až do zaplacení. Žalobce prokázal, že žalovanému byla zaslána poštou předžalobní upomínka ze dne [datum], odeslaná žalovanému téhož dne. 4. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem, či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 5. Uzavřenou smlouvu soud shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. V době uzavření smlouvy o zápůjčce, tj. v prosinci 2016 dle statistiky ČNB (ARAD systém časových řad UK 4) činila průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy se splatností od jednoho roku do pěti let pro potřeby domácnosti na spotřebu 9,53 %. Bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek, tj. 28,59 %. Navýšení zápůjčky 40 000 Kč o 33 728 Kč (při délce zápůjční doby 60 týdnů) maximální akceptovatelnou hranici úroku 28,59 % ročně zcela jednoznačně přesahuje. Žalovaný od právního předchůdce žalobce převzal částku 40 000 Kč v hotovosti, avšak vrátil pouze 27 410 Kč. Soud tak z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou částku 12 590 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % jdoucím ročně od 8. 2. 2021 až do zaplacení, když žalobce zaslal žalovanému dne [datum] oznámení o postoupení pohledávky. V souladu s ustanovením § 573 o.z. se oznámení mohlo dostat do dispoziční sféry žalovaného dne [datum], žalovaný se dostal do prodlení následující den po uplynutí desetidenní lhůty stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, tj. dne [datum]. Ve zbývající části, kdy žalobce požadoval úrok z prodlení nad rámec shora uvedeného, byla žaloba zamítnuta. Dále byl zamítnut požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši přesahující zákonnou sazbu 8,25 % ročně. Pakliže žalobce požadoval úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné částky, musel být tento nárok zamítnut co do výše 0,25 %. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci úspěch v poměru 75 % (neúspěšný byl z 25 %). Žalobce tak má nárok na 50 % účelně vynaložených nákladů řízení, které tvoří zaplacený soudní poplatek 800 Kč, odměna advokáta ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 300 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony právní služby po 100 Kč a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. také náhrada 21 % DPH ze základu 1 200 Kč v částce 252 Kč, tj. celkem 2 252 Kč, a 50 % představuje částka 1 126 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.