25 C 4/2021-24 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím proti žalovanému, který uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také„ právní předchůdce žalobce“) smlouvu o úvěru, na základě které mu právní předchůdce žalobce dne [datum] poskytl částku 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit nejpozději do [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů, když zástupce žalobce i žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že postupitel společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobci v souladu s ustanovením § 1879 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn původním věřitelem oznámením ze dne [datum] ve smyslu ustanovení § 1882 o.z. Dle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] to elektronickými prostředky na dálku ve smyslu ustanovení § 562 o.z. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout částku 6 000 Kč, což splnil dne [datum] bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve lhůtě 14 dní, tj. nejpozději do [datum]. Úvěr nebyl úročen. Žalovaný však na dlužné částce neuhradil ničeho, a to ani přes předžalobní upomínku ze dne [datum], která byla dána k doručení téhož dne, jak je patrné z podacího lístku. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalovaným a původním věřitelem byla podle § 2395 o.z. uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč. Úvěr měl být vrácen nejpozději dne [datum], přičemž se tak ale nestalo. Tím žalobci vznikl nárok na zaplacení dlužné částky. Podle § 1970 odst. 1, odst. 2 o.z. má žalobce též nárok na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti úvěru do zaplacení. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku s ohledem na skutečnost, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Náklady řízení celkem tvoří soudní poplatek 1 000 Kč, odměna advokáta 600 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 200 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 citované vyhlášky za tři úkony právní služby po 100 Kč. Jelikož zástupce žalobce prokázal, že je plátcem DPH náleží mu podle § 137 odst. 3 o.s.ř. rovněž náhrada této daně ve výši 21 % ze základu 900 Kč v částce 189 Kč, tj. celkem tedy 2 089 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.