3 C 141/2021-30 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“), smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala částku v celkové výši [částka]. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnutou částku vrátit nejpozději do [datum]. Žalovaná se však dostala do prodlení se splácením úvěru a poskytnutou částku ani přes upomínky původnímu věřiteli nesplatila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, přičemž na žalobkyni byla postoupena pohledávka ve výši [částka], kdy tato částka je kromě nesplacené jistiny ve výši [částka] tvořena dále smluvními úroky ve výši [částka] a účelně vynaloženými náklady ve výši [částka]. Po postoupení pohledávky žalovaná uhradila žalobkyni částku [částka], kterou žalobkyně započetla na dlužné úroky. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Podáním doručeným soudu dne [datum] vzala žalobkyně částečně žalobu zpět ohledně zákonného úroku z prodlení z částky [částka]. Soud proto v souladu s § 96 odst. 1 a 4 o.s.ř. řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, tak jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne [datum], který byl předán poštovnímu doručovateli téhož dne, jak je patrné z podacího lístku. Dle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem do částky [částka] ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z., a to elektronickými prostředky na dálku ve smyslu ustanovení § 562 o.z. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal žalované umožnit čerpání finančních prostředků až do výše [částka] a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky s úrokovou sazbou 11,75 % měsíčně, kdy úvěr byl poskytnut na období jednoho roku počínaje datem 1. čerpání. [ulice] procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 279,29 % a zahrnuje úroky z úvěru a poplatek za čerpání. Dle potvrzení o provedených platbách a sdělení [právnická osoba], poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka], žalovaná tedy čerpala celkem peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit ve lhůtě 30 dnů od poskytnutí úvěru, avšak svou povinnost nesplnila a poskytnuté peněžní prostředky řádně nesplatila. Dle sdělení žalobkyně žalovaná po postoupení pohledávky na žalobkyni uhradila částku [částka]. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ Uzavřenou smlouvu o revolvingovém úvěru soud považoval za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy, tj. v září 2020 dle statistiky ČNB činila roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami v ČR 8,34 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, to je 25,02 % p.a. V daném případě však RPSN činí 279,29 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, je zřejmé, že částka, kterou měla žalovaná zaplatit nad rámec poskytnuté částky, přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry v daném období a je nutno pohlížet na uzavřenou smlouvu jako na smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o.z. Soud tedy uzavřenou smlouvu shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 občanského zákoníku, avšak z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o.z. uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka], která představuje nesplacenou jistinu po započtení uhrazené částky [částka] na jistinu. Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o.z. mohlo být oznámení o postoupení pohledávky spolu s předžalobní upomínkou žalované doručeno nejdříve po uplynutí tří pracovních dnů od odeslání vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne [datum], zaslané poštou téhož dne, tj. [datum]. V oznámení o postoupení pohledávky byla stanovena tří denní lhůta k úhradě dlužné částky, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od [datum] tak nastalo na straně žalovaného prodlení a v této souvislosti byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku úroku z prodlení musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o úvěru, musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit úroky z prodlení od data následujícího po postoupení pohledávky. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně měla ve věci úspěch v poměru 63 % (neúspěšný byl z 37 %), když požadovala včetně příslušenství, tedy zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 8,25% ročně od [datum] do [datum] v částce [částka] (vyčíslené v souladu s ust. § 154 odst. 1 o.s.ř. ke dni vyhlášení rozsudku) celkem [částka], přiznáno bylo [částka]. Právo na náhradu nákladů řízení ve výši 26 % tedy svědčí žalobci. Náklady řízení představuje uhrazený soudní poplatek ve výši [částka], doplatek soudního poplatku ve výši [částka], odměna advokáta podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po [částka] a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony právní služby po [částka]. Jelikož zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem DPH, náleží mu dle § 137 odst. 3 o.s.ř. rovněž náhrada této daně ve výši 21% z odměny a režijního paušálu ve výši [částka], tj. celkem [částka]. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku [částka]. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. Celkem náklady řízení představují částku [částka], z toho 26 % činí [částka], což je částka, kterou je žalovaná povinna uhradit žalobkyni k rukám advokáta, který jej v řízení zastupoval.