3 C 148/2021-33 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobce domáhal vyklizení bytové jednotky [číslo] vymezené v budově číslo popisné 3, na pozemku parc. st. [číslo] v katastrálním území Města Touškov, zapsané na LV [číslo] vedené u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Plzeň – sever (dále jen„ byt“). Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne [datum] nájemní smlouvu ohledně shora uvedeného bytu, která byla uzavřena na dobu od [datum] do [datum]. Po uplynutí této doby žalovaný pokračoval v užívání bytu a vzhledem k tomu, že žalobce proti tomuto nevznesl žádné výhrady, byl nájem ze zákona považován za ujednaný vždy na dobu 1 roku. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostával do prodlení s úhradou nájemného a záloh na služby spojených s užíváním bytu, došlo dopisem z [datum] k vypovězení nájmu bez výpovědní doby pro porušení povinnosti nájemce zvlášť závažným způsobem. Žalovaný byl ze strany žalobce vyzván, aby byt odevzdal nejpozději do 1 měsíce od skončení nájmu, přičemž výzva byla žalovanému doručena [datum] a žalovaný byl povinen byt vyklidit do [datum], což však neučinil. Žalovaný žalobci pouze sdělil formou SMS zprávy, že se nemá kam odstěhovat a že shání„ něco velmi intenzivně“. 2. Žalovaný na výzvu soudu k vyjádření nereagoval, k nařízenému jednání se nedostavil a soud tak v souladu s ustanovením §101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Z výpisu z katastru nemovitostí je zřejmé, že žalobce je (respektive ke dni vyhlášení rozsudku ještě byl) zapsán jako vlastník předmětného bytu. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce na straně pronajímatele uzavřel s žalovaným na straně nájemce nájemní smlouvu ohledně pronájmu předmětného bytu, přičemž nájem byl na základě této smlouvy sjednán na dobu určitou, a to od [datum] do [datum]. Vzhledem k tomu, že žalobce neměl k dispozici originál nájemní smlouvy podepsané oběma stranami, k důkazům doložil ještě čestné prohlášení [jméno] [příjmení], zaměstnankyně společnosti [právnická osoba], ze dne [datum], ze kterého vyplynulo, že oba účastníci nájemní smlouvu dne [datum] za její přítomnosti podepsali a každý z nich převzal jeden originál této smlouvy. Z dopisu ze dne [datum] a doloženého podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužného nájemného a záloh na služby a energie za prosinec 2020 a dále za leden až březen 2021 v celkové částce [částka]. Z dopisu ze dne [datum] a z doručenky datové zprávy soud zjistil, že žalobce vypověděl žalovanému nájem bytu s odkazem na ustanovení § 2291 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdy žalovaného žádal, aby byt odevzdal nejpozději do 1 měsíce od skončení nájmu. Žalobce žalovaného zároveň poučil o jeho právu vznést proti podané výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem. Výpověď byla žalovanému doručena do datové schránky dne [datum]. 4. Z těchto skutkových zjištění učinil soud skutkový závěr, že žalobce jako pronajímatel uzavřel s žalovaným dne [datum] nájemní smlouvu, na základě které byl žalovaný oprávněn užíval předmětný byt. Dne [datum] mu byla doručena výpověď z nájmu bytu a to z důvodu neplacení nájemného za dobu celkem 5 měsíců, čímž došlo ze strany nájemce k porušení povinnosti zvlášť závažným způsobem. Žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi u soudu žalovaný nepodal, respektive tuto skutečnost ani netvrdil a jak vyplývá z vyjádření žalobce, byt žalovaný doposud nevyklidil. 5. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 6. Účastníci uzavřeli platnou smlouvu o nájmu podle § [číslo] ve spojení s § 2235 o.z., přičemž doba trvání nájemní smlouvy byla uzavřena na dobu určitou a to od [datum] do [datum]. S odkazem na ustanovení § 2285 o.z. však docházelo k neustále obnově trvání nájmu bytu. Podle § [číslo] žalobce vypověděl nájem žalovanému bez výpovědní doby s určením lhůty k vyklizení bytu do [datum], neboť výpověď byla žalovanému doručena dne [datum]. V rámci řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný podal žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi podle § 2290 o.z. ačkoliv byl o svém právu podat návrh na přezkum výpovědi poučen. Žalovaný po skončení nájemního poměru byt nevyklidil, žalobci ho nepředal a od [datum] ho užívá bez právního důvodu. Žalobce se tak důvodně domáhá ve smyslu ustanovení § 1040 o.z. ochrany svého vlastnického práva. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě vyhověl a v souladu s ustanovením §160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „ o.s.ř.“) zavázal žalovaného byt vyklidil do 15 dnů od právní moci rozsudku. 7. Vzhledem k tomu, že žalobce měl plný úspěch ve věci, soud mu proto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Na tomto místě soud podotýká, že pro určení výše odměny advokáta u žalob na vyklizení nemovitostí vycházel ze závěru, že je-li předmětem žaloby vydání věci (vyklizení nemovitosti), určí se výše odměny advokáta primárně z ceny této věci podle ustanovení § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 advokátního tarifu (srov. viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3509/2015, popř. ze dne 12. 8. 2016, sp. zn. 26 Cdo 684/2016). Teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, je nezbytné postupovat ve smyslu § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Žalobce v tomto řízení doložil soudu tržní posouzení bytové jednotky, která byla oceněna na částku [částka], kdy z této hodnoty pak soud při výpočtu nákladů řízení vycházel. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši [částka], odměna zástupce žalobkyně za čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výpověď z nájmu - předžalobní výzva, písemné podání soudu – žaloba, účast při jednání), po [částka] dle § 8 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právní služeb (advokátní tarif), tj. celkem [částka], čtyři paušální náhrady hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, tj. [částka], náhrada cestovních výdajů za cestu autem [obec] – [obec] a zpět (celkem 110 km) ve výši [částka]. Cestovné bylo k návrhu žalobce přiznáno v souladu s § 13 a.t. ve spojení s vyhláškou č. 589/2020 Sb. ve výši [částka] za cestu k jednání při celkové ujeté vzdálenosti 110 km na trase [obec] – [obec] a zpět za použití osobního automobilu tov. zn. Škoda, [registrační značka] při sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) vyhlášky ve výši [částka], při ceně pohonných hmot za [částka] (dle doloženého daňového dokladu) a průměrně spotřebě 4,23 l [číslo] km (dle technického průkazu). Dále v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o.s.ř. byl součet odměny a cestovného ještě zvýšen o 21 % DPH ve výši [částka], neboť právní zástupce žalobce odložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty.